Jarní brigáda 2019

Tedy já mám pocit, že se nám poslední dobou nedaří plánovat termíny v souladu s počasím. Dosti neomylně se trefujeme do těch horších víkendů 🙂 Na druhou stranu pak s o to větší vděčností přijímáme fakt, že to není nikdy tak zlé jako v předpovědích. A navíc se vždy, díky Bohu, podaří všechny nástrahy počasí překonat.

Již v pátek se sjelo množství ymkařů a jistě i proto, že naše milá Hanka Nosková slavila určité jubileum, o kterém ovšem nevím, zda-li se mohu vyjadřovat a nakolik konkrétně v číslech, a jestli se to smí říci… Takže jsme ty pětačtyřicátiny oslavili myslím důstojně. Pro bližší představu mohu říci, že když jsem šel spát a už zabíral, vzbudil mě budík, co mě nutí jít do práce 🙂 Po celou dobu nás Hanka krmila, napájela a znovu krmila, takže si vysloužila titul táborová máma. Samotný příjezd se prý ale neobešel bez komplikací v podobě popadaných stromů na panelku. Žádný problém pro Tomáše a jeho ostrou pilu 🙂

Ale zpět k brigádě samotné. S radostí mohu konstatovat, že se letos povedlo zvládnout valnou většinu připravených prací. Kromě pravidelné údržby zanesených okapů, kde se svým mocným rozpětím paží kraloval Honza Blažků a úklidu chatek, kam napnuly síly dámy, se uplatnili i přítomní majitelé rozličného nářadí. Takže máme konečně dodělaný prostor v jídelně na uskladnění krycích plachet. Vybetonovala se vylámaná podlaha před vchody do Fiňáku. Vzhledem k tomu, že Zdeněk Krejča, mistr zednický, na cementu nikterak nešetřil, přežije to i zombie apokalipsu 🙂 Věšely se poličky, kde mi zdatně asistovala naše Rozárka. Šroubovaly se háčky. Odvezlo se na opravu rozbité okno. S Rozárkou a Peťou Homolkovou, šikovnou to asistentkou Hanky Noskové, jsme opravili latě na postelích. Změn doznalo i pískoviště, kde se vyměnily shnilé smrky za trochu méně shnilou osiku a dovnitř jsme navozili čerstvý písek – takže táboroví vedoucí budou mít opět kde dělat bábovičky. Poradili jsme si s nebezpečným polomem cestou k loděnici. Tomáš Drnků opravil prodřené lodě. Zametl se buzerák od silných nánosů lupení. No je toho spousta o čem ani nevím.

V neděli ráno si všichni nemohli pomoci a tak jsme uspořádali improvizované bohoslužby, kde jsem použil úvahu z nedávného Setkání. Byl to opravdu báječný začátek dne.

A tak je potřeba poděkovat všem, které neodradilo slibované deštivé počasí, ze kterého byl nakonec jen krátký deštíček v sobotu odpoledne. Bez vás, kteří jste ochotní do Vlčice investovat svůj čas i šikovnost, by naše táborová základna prostě nemohla fungovat a spousta dětí by nakonec přišla o zážitky, které je formují na celý život. Což k mé radosti jasně zaznělo večer u ohně z úst děcek, co bývaly malinké, ale už nejsou a naopak předávají tuto svou zkušenost dál jako vedoucí.

Tož děcka, mám z vás radost…  Díky