Jarní puťák 2019

Za vydařené počasí pro letošní jarní puťák probíhaly modlitby až na dalekém ostrově Patmos. Že to Barča neflákala nám došlo hned, jak jsme vyrazili. Bylo ideální počasí. Ne moc teplo ve dne a ne moc zima v noci. Jako již tradičně jsme měli půjčené devítimístné auto od Hesounů a netřeba dodávat, že se modrý transportér Bohouš mocně osvědčil. Oproti staršímu kolegovi vše fungovalo a měl dokonce klimatizaci!!!!! Když na nádraží dorazila vlakem i Sára, která jela poprvé, mohli jsme vyrazit směr Landštejn. Zde byla maminkou Karla a Magdy Hrdinkových domluvena prohlídka s nefalšovanou Bílou paní. Nejdříve jsme vyrazili na věž, odkud bylo krásně vidět naše páteční tábořiště a na druhé straně místo, kde jsme na jednom z předchozích puťáků obědvali. Všimli jsme si i příjezdu našich dvou dlouholetých vandrovníků, kteří nám zamávali, když jsme na ně z věže hvízdali ostošest 🙂 Když jsme seběhli dolů, paní Hrdinková už na nás spiklenecky pomrkávala a doporučovala prohlídku hradeb. A představte si, ta Bílá paní se tam skutečně po hradbách poměrně nejistě procházela! Když jsem za ni po prohlídce expozic děkoval paní kastelánce, bylo mi řečeno, že měla sundané brýle a trpěla obavami ze zřícení, což vše krásně vysvětluje 🙂 Odvezl jsem Bohouše do Návar a ostatní se zatím usadili v pohostinství, které tak připravili o množství kofoly, nanuků a hranolek. Když jsem se vrátil, bylo již plenění téměř dokonáno a tak jsem vypomohl pivem s nanukem. Naložili jsme Zuzky povoz zvaný Matylda, který na sebe vzal nelehký úkol šetřit Zuzky záda, a vyrazili do našeho prvního tábořiště. Zde jsme nanosili dřevo, připravili oheň a každý povečeřel z vlastních zdrojů. Uvařili si vodu na různé nápoje, zahráli hru, zahráli na kytaru, přičemž jsme využívali aplikaci Svítá jako zpěvníky. Když vyšly hvězdy, tak jsme si popovídali o vesmíru a šli spát hodně pozdě.

Ráno po snídani se k nám připojila Rozárka, která to tak už prostě má, že na puťák jezdí rovnou z nějaké daleké země 🙂 Cesta byla oproti pátku pro Edmunda zcela sjízdná. Aha, vy nechápete tu změnu jména, no koukněte na fotky a bude vám to jasné :-))))))) Viděli jsme cestou krásná místa, kluci hráli Dračí doupě, povídali si, Karel zase zakopl o tkaničky…. Po obědě se k nám připojili Helča se Zdeňkem, kteří kromě vody, rohlíků a paštik, disponovali i značným množstvím nanuků. To potěší každého čundráka. Méně potěšilo Helču, že tam nechala vestu s doklady. Jejich další osud se dozvíte na konci článku. Protože je oblast Hadího vrchu soukromá přírodní rezervace, měli jsme domluven vstup a táboření s majitelem panem Řehoutem. Když jsme dorazili k bráně, zjistili jsme, že s Edmundem neprojedeme zůžením a já už vymýšlel způsob, jak jej přetáhnout přes bažinu. Když tu náhle Zdeněk otevřel bránu a při tom tvrdil, že to udělat stéblem slámy, co měl v puse – málem jsem mu to uvěřil 🙂 Každopádně na nás pan Řehout nezapomněl a my tak mohli pátrat po vhodném tábořišti. To jsme nalezli u rybníka s chutným názvem Kačer. Bylo to nádherné místo s výhledem na vodu a vším, co je potřeba pro správné tábořiště. Zuzce se dokonce podařilo nalézt a zdokumentovat hnízdo datla. Sice se při tom párkrát zřítila ze své sesle, ale vášeň pro ornitologii byla silnější, než pud sebezáchovy.  Večer jsme vařili těstoviny, kávy a čaje. Hodili po mě, Zuzce a Zdeňkovi pár šišek při přepadení, opět si střihli hru, zpívali a nakonec jsem před spaním přečetl příběh o tom, jak naložit s překážkami…

Ráno jsme posnídali, zabalili a vyrazili na Hadí vrch, odkud je ze skály krásný rozhled. Cesta nás pak zavedla na místo bývalé obce Romava, kde jsme na místě bývalé kaple Nalezení sv. Kříže poobědvali. Posilněni i dobrotami ze Zuzky Edmunda, jsem se prosekávali neprostupným pralesem až na břeh Kačera. Cedule, že tudy cesta nevede nás prostě nemohla zastavit 🙂 Zde jsme překonali další bránu a na břehu spočinuli u lízátek a dalších laskomin. Užíval si to i náš puťákový pes Ben, který plaval za klacky, co mu házela Helča. Do Návar zbývalo už jen pár kilometrů, když tu se nám do cesty postavil ohradník s nebezpečně vypadajícím skotem. Padaly návrhy, jako že by Karel ten dobytek přeházel za elektrický ohradník a uvolnil tak cestu. Naštěstí jsme zjistili, že majitelé pastviny kolem ohradníku nechali pruh na projití. Ten nás pak dovedl k rybníku, kde vypukla nezřízená pohoda. Kluci se nenechali vytrhnout z Dračího doupěte, ale holky nezaváhaly ani minutu. Tvůrčí Zuzka rozdala ymkařské šátky místo plavek a už se to na hladině hemžilo ymkaři. My starší a sešlejší jsme ulehli do trávy. Byl to úžasný závěr puťáku, ale to už pro Káju s Magdou přijela maminka a my se vydali do Návar, kde na nás čekal Bohouš s Helči vestou. Ano, ano, našla se mrška 🙂 Pak už jsme se jen dopravili do Hradce, kde náš letošní jarní puťák opravdu skončil.

Byl fakt moc hezký, nejen tím, že bylo totálně skvělé počasí, ale i tím, že všichni kdo se ho zúčastnili, jsou čundráci tělem i duší. Kluci a holky do nepohody…… takže díky vám.

Zuzky a Helči fotky

Videjka