„Tímto považuji dnešní akci za ukončenou“. Touto okřídlenou větou velitele hasičů z Postřižin by se dala zakončit i letošní táborová sezóna. Poslední akcí totiž tradičně bývá potáborové setkání účastníků všech šesti táborů hradecké a moravečské Ymca. Potáborko vždy začíná sobotní stavbou tee-pee na farní zahradě. Letos proběhla pod taktovkou Kryštofa z Rosomáku, a světe div se, povedlo se napoprvé. Tato záludná stavba se totiž jen zřídka obejde bez aspoň dvou pokusů o vztyčení. Za dvě hoďky bylo hotovo a tak mohlo týpko večer přivítat všechny zájemce o večerní program a přespání. Sešlo se nás kolem třinácti. Od nás to byli: Domča, Káťa, Verča, Bětka, Bára, Jonáš, Ondra, Katka a já. Měli jsme dvě hry a později cosi jako ducháč. Na ten jsme se ale museli přesunout do sborovky, protože se v tu dobu pořádané Pivní slavnosti daly jen těžko přeslechnout. Celé to byla taková novinka a snad se líbila- ještě na tom zamakám.

Ráno jsme s klukama vstávali na osmou a s těmi, co se sjeli ze všech stran, jsme zbudovali atrakce pro odpolední program.  V 9.30 začaly oficiální program bohoslužby, které měl David krásně „napasované“ na příběh tří mládenců z oblíbené svítákovky Babylon. Využil toho, že se často zpívá a přitom se příběh, který zpracovává, málo zná. Nyní již nám tedy Šadrak, Méšak a Abednégo po celý rok budou připomínat velkou víru a odvahu tváří v tvář nelítostné moci, podepřenou vědomím toho, že je Pán Bůh s námi, ať už to zrovna dopadá jakkoli. Po bohoslužbách nadešel čas pro představení táborů. My jsme kromě hymny a pokřiků, sehráli, asi dosti divokou, scénku z Pavlova ztroskotání u Malty- no ona to taky tehdy žádná selanka nebyla. Textu jsme se příliš nedrželi, protože když došlo na samotné ztroskotání, zařval Kuba Nosků, aby pobili místo vězňů vojáky 🙂 Ti na sebe naštěstí ruce nevztáhli a tak jsme na břeh vyplavali opravdu všichni. Také došlo na odhalení toho, co se stalo s těmi, kteří se obětovali po zlomení kouzla Scroll-lockem, Caps-lockem a Num-lockem. Pak odbila dvanáctá a tak jsme si na zahradě zazpívali „Ó náš Pane“, a vrhli se na vynikající sekanou s bramborovými saláty mnoha barev a chutí. Poté se hodovníci rozptýlili mezi lana, luky, foukačky, meče, Svítáky, houpačky, domečky, pískoviště, lavičky a tak. Dokonce jsem po bohoslužbách přivítal i Aničku Helfrtů, která opustila kvůli potáborku rodné Rakousko a po určitém bloudění po Hradci taky dorazila. Bude to chtít hodit na web mapu se souřadnicemi GPS 🙂

Moc rád jsem vás zase viděl a je mi líto, že jsme spolu pořádně nepoklábosili. Příště si během těch her uděláme spicha někde ve stínu a tenhle restík taky pořešíme, jů?

no images were found