Letos se nám bohužel vůbec nepodařilo sladit termíny, aby mohl proběhnout jarní puťák. O to víc jsme se těšili na ten podzimní! Protože ovšem ani na podzim nebylo slazení snadné, vyšel nám až na první říjnový víkend. Věděli jsme, že v tomto období už může být počasí všelijaké, a tak jsme rovnou volili variantu se zázemím. Katka domluvila využití fary ve Valtínově a Kuba chystal trasu po České Kanadě. Jak se ale akce blížila, předpověď se zdála méně a méně přívětivá a hrozilo, že budeme v našem zázemí muset strávit většinu akce. Na to se zdála valtínovská fara nedostatečná. Zuzka proto narychlo domluvila možnost využití kulturního domu v Roseči, kde bylo jisté, že rozmary počasí puťák nemůžou zkazit.

Během pátečního odpoledne a večera jsme se na místě postupně sjížděli a zjišťovali, jak široké možnosti nám naše zázemí skýtá. Krom dostatečného místa na spaní, vaření i konzumaci se daly zároveň provozovat rozličné aktivity jako golf, badminton, nebo florbal a to vše v suchu pod střechou a v teple od velikých kamen. Mohli jsme se tedy dosytosti vyblbnout, i když venku nebylo zrovna vlídně. K tomu všemu navíc znamenitá kuchyně táborových kuchařek!

V sobota navzdory předpovědi nebyla zcela propršená. Vybavili jsme se do nejhoršího a vyrazili projít jemčinskou oboru, ale očekávali jsme, že nás to možná pěkně zlije. K našemu překvapení se to nestalo a celou cestu nám vydrželo solidní počasí a dobrá nálada. Některým účastníkům náladu ještě více zlepšovalo enormní množství okolo rostoucích hub. Ovšem jen do té doby, než jsme je přestali mít kam dávat. Pak už se s dalšími krásnými nálezy loučilo s těžkým srdcem. Zbytek odpoledního programu byl tedy zpestřený čištěním hub. Večer pak probíhal v podobně bujerém stylu, ovšem naši třináctičlenou partu ještě na skok obohatila Klára, a tak se nám zpívalo ještě lépe!

Nedělní ráno s sebou samozřejmě přineslo nutnost vše po sobě uklidit a uvést do původního stavu. Toho jsme se ale zhostili statečně a měli jsme brzy hotovo a ještě u toho stíhali dojídat zásoby. Odměnou nám pak bylo krásné slunečno, které nás provázelo po celé pěší cestě až do Jindřichova Hradce. Cestou k Jakubu naše řady ještě rozšířili holky Hrdinkovi. Došli jsme společně k Naxerově lávce, kde jsme po dlouhém loučení akci slavnostně zakončili. Tak zase příští rok!

123►