Vlčice II 2024

Zdá se, že máme po letošním roce na Vlčici novou tradici. Rok končící čtyřkou prostě musí patřit zvířatům. A tak jsme tradici dodrželi a sáhli k osvědčené Farmě zvířat. Mohlo by se zdát, že je to už příliš profláklé táborové téma, ale v podání našeho kreativního týmu se nikdo nemusel obávat, že by byla nouze o inovace. Inu posuďte.

Farmář Jones zakoupil nová zvířata na svou farmu, a tak se tam dostala naše táborová děcka. No zakoupil… Spíš by se člověk mohl vsadit, že je vyhrál v kartách s nějakým svým kumpánem, nebo kdo ví jak pokoutně získal. Byl to mizerný hospodář a místo o svou farmu se staral o svou láhev. Zvířata to už před tím neměla jednoduché a najednou bylo třeba živit mnoho nových krků. Ale většinou nebylo moc čím, nebo to bylo všelijak divně barevné, snad zkažené. A k tomu tvrdá práce a hrubé zacházení. Zvířata toho pomalu začínala mít dost.

Jednoho dne před ostatní předstoupil starý vepř Major. Hodně toho pamatoval a také hodně přemýšlel. Vyprávěl jim o krásné vizi, o svobodných zvířatech, která si sama mohou rozhodnout o své budoucnosti. O zvířatech, která spolu pracují na společném díle. Ne pro farmáře, jeden pro druhého. Také je o tom naučil krásnou píseň Zvířata Vlčice, která všechny okamžitě strhla. Jen co se ale odebral zpět odpočívat, probudili se zpět do tvrdé reality.

Měl být čas krmení, ale Jones na ně zapomněl úplně. Místo toho si pozval bandu kamarádů a sami pili a jedli a zvířatům se ještě smáli. Pohár trpělivosti začal přetékat. Dvě nejváženější prasata, Kuliš a Napoleon, se jali organizování zvířectva. Bylo rozhodnuto. Všichni se spojíme a farmáře i s jeho bandou vyženeme. Dali dohromady bojový plán a každý se chopil velení na jednom křídle. Proplížili jsme se až pod farmářova okna a ve vhodný okamžik spustili vřavu. Byla to opravdová mela! Zvířata se střemhlav vrhala na farmáře a jeho bandu a ti se marně pokoušeli odrážet útok. Kuliš se bil ze všech nejodvážněji a Napoleon tam taky byl. Farmář brzy poznal, že nemá šanci, a dal se na zběsilý úprk. Chvíli jsme se hnali za ním, ale nakonec jsme ho nechali, ať si jde třeba k čertu. A farma byla naše! Radost byla všeobecná a nezměrná. Někteří sice tušili, že s nabytou svobodou přijdou i starosti, ale vítězství si jimi nikdo nekazil. Zítra je taky den.

Druhý den začala práce na naší společné farmě. Nejdříve bylo nutné se dohodnout, jak ji vlastně budeme spravovat, kdo co může, co se musí, co se nesmí. Nejvíc nad tím přemýšleli Kuliš, Napoleon a ostatní prasata, protože byla samozřejmě od přírody na přemýšlení nejvíce nadaná. Nakonec jsme dali dohromady pravidla farmy, kterými se budeme všichni společně řídit. Zněla takto.

Lidské je špatné
Vše je společné
Každý o sobě může rozhodovat
Každý je pro farmu nenahraditelný
Každý může o všem přemýšlet
Každý názor je dobrý
Všichni se můžeme bavit, jak chceme
Je dobré pomáhat všem
Teplá strava pro všechny
Zdravotní péče je stejná pro všechny

Všichni jsme při tom mysleli na Majorovu velkou vizi o svobodných a rovných zvířatech a věřili, že s takovými pravidly ji společně naplníme ke štěstí nás všech. Ale nebylo to pro tento den všechno. Slepicím se podařilo objevit Jonesovy zásoby jídla a pití. Ten si žil! Mohla by z toho být učiněná hostina pro nás všechny. A vlastně proč ne? Všichni jsme se zaradovali. Ale Kuliš se zamračil. Nesouhlasil s žádným využíváním Jonesových věcí, protože jsme si přece dohodli pravidla a toto nám zakazuje hned první z nich. Napoleon měl ale opačný názor. Zasloužíme si přece pořádně oslavit naše vítězství a navíc Jonesovo jídlo je plodem naší otrocké práce. Mohli bychom naopak uspořádat bál pro nás všechny. Dali jsme nakonec hlasovat. Přesvědčivě jsme zvolili uspořádání bálu. A byl velkolepý!

Opravdová práce tedy začala až další den. Brzy jsme si uvědomili, že farma není v dobrém stavu a bude třeba se pustit do budování, pokud se nám má společně do budoucna dařit. Problém ovšem byl, jak to všechno pojmout. Kuliš s Napoleonem jakožto dva nejschopnější se chopili diskuze o směřování farmy. Nedokázali se ale shodnout. Kuliš se ukázal jako velký vizionář. Přišel s návrhem vybudovat na farmě skleník, který by zvýšil produkci naší úrody. Napoleonovi se tato varianta ovšem příliš nezdála. Připadala mu moc lidská, a tedy v rosporu s pravidly. Raději by pouze drobné změny. Ani po delší rozmluvě se bohužel shodu nalézt nepodařilo. Dohodli jsme se proto, že se dohodneme. Ale až další den ráno, abychom měli dost času vše promyslet.

Jenže pak přišel nečekaný zvrat! Kuliš do rána zmizel. Nejdříve nedorazil na smluvenou schůzku, a když jsme se jej vypravili hledat do jeho chlívku, nalezli jsme tam jen množství obalů od všelijakých pochutin, ale jeho ne. Navíc jsme museli začít šetřit zásobami, takže snídaně už nebyla tak bohatá. S tím bylo třeba něco dělat. Napoleon s prasaty uspořádali během dne velkou radu, kdy jsme dali dohromady možnosti, co dělat s farmou, a hlasovali. Skleník byl stále jednou z variant, ale Napoleon přišel s daloko výhodnějším nápadem na stavbu foliovníku, který okamžitě začal mezi zvířaty bodovat. Pár pomatenců chtělo raději sestrojit pluh. A velkou popularitu si také získala skutečně ambiciozní varianta stavby mlýna. Situace se takto ustálila a mezi foliovníkem a mlýnem se jevila patově. Napoleon vyzval Karla Budovatele, který se stal mluvčím mlýnské sekce, k uzavření dohody. Aby bylo co mlít, je třeba nejdříve sázet. Vybudujeme oboje, nejdříve foliovník, potom mlýn. To znělo rozumně, a tak si plácli.

Brzy se začalo se stavbou. Sice se naplno ukázalo, že ne všechna zvířátka jsou rozenými staviteli, ale společnými silami jsme přecejen dokázali foliovníky zbudovat. Nakonec jsme posháněli sazenice a ještě ten den zaseli. Teď už se jen o úrodu pečlivě starat a můžeme se těšit opět na vydatnější snídaně! Stanovili jsme si proto služby na zalévání a další práce.

Ale to jsme ještě netušili, že vše vůbec nepůjde hladce. Když jsme se jednoho dnes chystali k obědu a blížili se k naší jídelně, zahlédli jsme nějaké podezřelé postavy, jak odsud utíkají. Začali jsme je pronásledovat, ale naskočili na loď a pluli pryč. Došlo nám, že to není nikdo jiný, než farmář Jones a jeho kumpáni. Odvážný kůň Boxer se i tak za nimi vydal, jenže oni začali střílet. Podařilo se jim tedy uniknout a navíc Boxera postřelili. Ovce se ho okamžitě ujali, ale i přes poskytnutou péči bylo jasné, že rána se bude hojit dlouho. Co bylo ale horší, foliovníky byly úplně zničené! Bylo po úrodě.

Situace byla vážná. Napoleon předstoupil s projevem a zvířecímu společenství vyjevil vážnost situace. Jsme ve válce! Bude třeba napnout síly a udělat jistě i mnohé ústupky, ale je to pro dobro nás všech. Organizování obraných opatření se rázně chopil Vojtěch Dobyvatel. Přípravy na střet začaly. Také jsme zhodnotili stav zásob a Napoleon nařídil úsporná opatření. Samozřejmě si je vážnost situace žádala. Brzy se ale ukázalo, že ani úspornější režim nebude stačit. Bylo třeba udělat vážné rozhodnutí. Lidé jsou špatní, o tom nebylo pochyb. Ale zároveň někteří lidé nebyli tak úplně špatní. Ukázalo se totiž, že je možné s nimi uzavřít výhodný obchod a levně doplnit chybějící zásoby. Nebyla jiná možnost. Rozhodli jsme se skrze Napoleona, že podnikneme obchodní výpravu pro zásoby.

Druhý den jsme vyrazili. Cesta byla dlouhá, ale šli jsme statečně. Dokonce i raněný Boxer trval na tom, že se zúčastní a dokonce ze všech sil nesl přepravovaný náklad. Obchodník Helmut čekal na smluveném místě a měl pro nás bedny plné tolik potřebných zásob pro naši farmu. Byly těžké, ale pro naši farmu stálo za to se obětovat a naložit na záda pořádný náklad. Zejména na ta Boxerova. Díky tomu jsme se s nákladem úspěšně vrátili a mezitím se naštěstí na naší farmě nic nepřihodilo a vlastně ani nic nezměnilo. Některá zvířátka si sice už dobře nepamatovala naše společná pravidla a nezdála se jim povědomá, ale nejspíše za to mohla prodělaná námaha. No posuďte sami, že se jedná a jedna a tatáž pravidla, přesně podle společné domluvy.

Lidské je špatné přehánět
Vše je společné nebo prasečí
Kdo pracuje, o sobě může rozhodovat
Někdo je pro farmu nenahraditelný
Každý může o všem přemýšlet, když pracuje
Správný názor je dobrý
Po práci se můžeme bavit, jak chceme
Je dobré pomáhat všem prasatům
Za odměnu je teplá strava pro všechny
Zdravotní péče je stejná pro všechny prasata

S Boxer to ale nevypadalo dobře. Úplně se strhal. Jen unaveně ležel a nebyl schopný kroku. Napoleon ale ukázal svou přívětivou stránku a rozhodl, že o tak zasloužilého úderníka je třeba se náležitě postarat. Boxer pojede na zotavenou do lázní. Sbalili mu ručník, plavky, pantofle, no zkrátka, co bylo třeba. Domluvil odvoz s naším dobrým přítelem Helmutem. Ten neváhal a přijel. Někteří sice nerozuměnli nápisu na jeho autě, kde stálo Jatka. Muselo se ale dozajista jednat o nějakou drobnou chybu v označení, nebo o nedostatečnou gramotnost čtenářů. Boxer vyrazil na cestu a my jsme si mohli být jistí, že se vrátí svěží a úplně libový.

Na pozadí tohoto všeho ovšem rostla nervozita a podezřívavost některých zvířátek. Podezřele nepovědomá pravidla, náhlé paktování s lidmi, porce stále menší, i když jsme údajně doplnili zásoby, práce těžší a těžší a k tomu všemu to zvláštní ranní odvezení Boxera, které vyvolávalo jen otázky. Napoleon se navíc čím dál méně ohlížel na ostatní zvířátka, jen se obklopil bandou prasat, která mu pochlebovala a plnila jeho rozkazy. A chovala se často hrubě, jako by měli být něco víc, než ovce, slepice, kozy a další. Zvířátka se rozhodla, že svá podezření prověří. Vydala se na noční výpravu. Během ní se tajně vplížili pod okna prasatům, která mimochodem začala bydlet ve farmářově domě.

Nemohli věřit svým očím ani uším. Prasata tam v čele s Napoleonem a jeho pravou rukou Pištíkem spolu hodovala, nacpávala se dobrotami, o kterých se ostatním zvířátkům ani nesnilo, a dokonce u toho popíjela lidské pití, což bylo naprosto proti dohodnutým pravidlům. A nebyla tam sama, byl tam s nimi Helmut. A ty řeči! Nejen, že si pochvalovali výhodné obchody, ve kterých končili veškeré produkty společné zvířecí práce, ještě se ostaním vysmívali. K tomu vykládali o koňských klobásách a kdo ví o čem všem dalším. Hrůza! Najednou bylo úplně jasné, co se to tu děje. Žádná společná farma. Prasata a hlavně Napoleon si z ní udělali vlastní farmu!

Vše co ten večer viděli, ještě nebyl zdaleka konec. Napoleon se choval více a více jako despota a zvířátka trpěla. Dokonce nechal předělat Majorovu píseň, aby se v ní zpívalo hlavně o něm. Jenže postavit se mu nebylo jednoduché. Kromě prasat měl na své straně taky smečku psů, ze kterých šel opravdu strach. Ve zvířátkách rostla nespokojenost, ale zatím neměla dost odvahy. Jen tu a tam sborově vyjadřovala nespokojedost při zpoždění dodávek sekané. Když už se někdo opravdu pokusil postavit na odpor, vrhli se na něj prasaty i psi a brzy letěl do vody. To se stalo dokonce i nebohým slepičkám v kuchyni. Situace byla zoufalá.

Ale ne navždy! Toho dne se stala nečekaná věc. Byl nalezen dopis od Kuliše. Vyprávěl v něm, že Napoleon na něj všechno ušil a vyhnal ho z farmy. Že se musel skrývat, ale také mohl tajně připravovat plán. Žádal nejstarší zvířátka, aby se za ním večer tajně vypravila a mohli spojit své síly. Vše muselo ovšem prozatím zůstat utajené, to se ví. To byla naděje, kterou všichni potřebovali! Najednou se to příkoří dalo lépe snášet. Napoleon přitvrzoval, jakoby tušil nějakou zradu. Ale možná zkrátka už myslel, že má všechny v hrsti. Společná pravidla byla už zcela ohnutá. Už o tom nebylo pochyb.

Lidské je špatné nevyužít
Vše je Napoleonovo nebo prasečí
Kdo chrochtá, o vás může rozhodovat
Napoleon je pro farmu nenahraditelný
Napoleon může o všem přemýšlet, zbytek pracuje
Správný názor je Napoleonův
Po práci se můžeme bavit, jak chce Napoleon
Je nutné pomáhat všem prasatům
Za odměnu je Teplá strava pro všechny prasata
Zdravotní péče je lepší pro všechny prasata

Z původních Majorových myšlenek zvířecí farmy nezbylo zhola nic. O to více se tomu všichni chtěli postavit, když už teď věděli, že na to nejsou sami. A tak se večer nejstarší zvířátka vypravila tajně z farmy hledat Kuliše. Nebyla zvyklá chodit sama po nocích, ale sebrala odvahu a zvládla to znamenitě. Nakonec dorazili do příbytku nedaleko farmy, kde nalezli zprávu, aby zde čekali, než Kuliš dorazí. Uvelebila se proto, aby při čekání odpočinula. Brzy všichni spali.

Probuzení ale nebylo, jaké čekali. Kuliš nikde a místo něho zamčená vrata a Napoleon, který si mnul ruce, jak chytře to dopadl zrádce. Prý žádný Kuliš není a dopisy psal Napoleon. Psům nařídil držet stráž a malá zvířátka, která chválil, že se zrady neúčastnila, odvedl na snídani. Pro zavřené Kulišovi následovníky samozřejmě žádná snídaně nebyla. Tedy neměla být. Malá zvířátka se ukázala jako velice důvtipná a schopná. Zatímco Napoleon a jeho banda prasat hodovali po vydařené léčce, až z toho byli celý tumpachový, mláďata využila jejich nepozornosti a zásobovala vězně zbytky snídaně. Postupně pak dali dohromady záchranou akci, odlákali psi a zachránili uvězněné kamarády. Prasata nacpaná a napitá se válela po farmě a psi zrovna tak. Zvířátka se sešikovala, vrhla se na ně, a než se stačili v tom ryku vzpamatovat, už letěli jeden po druhém do vody.

Chrochtali a nadávali, ale víc nezmohli. Proud je kamsi odnesl a farma byla opět svobodná. A my si všichni odnášeli krásné zážitky a velké poučení. Inu Farma zvířat byla opět znamenitá. A kdo ví, třeba za deset let bude zas!

Kromě orwellovských dobrodružství jsme také prožívali krásný a silný příběh Josefa Egyptského.