Letošní potáborko jsem poprvé sledoval tak trochu zvenčí a byl to pohled nadmíru potěšitelný. Začalo to v osm hodin, kdy jsem přifrčel na faru a vyrovnal na farní zahradě řady židlí a lavic. Letos se totiž konaly bohoslužby pod širým nebem téměř bez mráčku. Osobně preferuji prostorový zvuk našeho krásného kostelíka, ale s výkonnou aparaturou, kterou přivezl Dan Matějka z moravečské Ymca to nebylo vůbec špatné, zvlášť pro ty, kteří shlíželi z houpačky 🙂 Brzy dorazil i Zdeněk se kterým jsme prostor pro bohoslužbu dokončili a vrhli se na natahování sítě. Kvůli nedostatkovému materiálu pro instalaci jsme vymysleli inovativní postup, při kterém lze síť napnout jen s pomocí jediného lana včetně lana jistícího.. Závěrečného vypnutí se už zhostili další vedoucí, kteří postupně přicházeli. Méďa tahal mocnou silou, což bylo krásné, pak vylezl Zdenek za mnou na chatrný žebřík a to už bylo krásné méně 🙂 Nastal čas zasednout do lavic a vyslechnout skvělou Danovu bohoslužbu na téma oběť, což krásně ilustroval na tradiční dvojici Kain a Ábel. Po poslední písni přišel čas ukrutnou rychlostí domluvit celé naše představení. To, že se to povedlo, potvrdily salvy smíchu kamarádů z ostatních táborů. Osobně mě bude ještě dlouho bavit vzpomínka na šíp trčící místostarostovi z … Naposled se nám představovaly tábory organizované moravečskými. Ne že by s nimi končili, ale na jaře založili svou vlastní Ymca Pelhřimov a tak bude příští potáborko už bez nich. Byli jsme s nimi vždy moc rádi a tak jim přejeme, aby to byl začátek dlouhé a úspěšné tradice, a jak poznamenala Hanka Nosková, budeme je sledovat 🙂 Dojemnou chvilku jsem si prožil, když jsme s Tomášem obdrželi nádherné ymkařské hrnečky jako poděkování za činnost v hradecké Ymca. Tak mě to rozštípalo, že jsem nemohl mluvit a zoufale se snažil zamáčknout slzu… Naštěstí následoval vynikající oběd a věřte mi, že sekačka s bramborovým salátem umí navrátit vnitřní rovnováhu 🙂 Chvilku trvalo, než skupinka ymkařů v kuchyňce, mezi nimiž nechyběl náš Jindra, podarovala všechny hladové krky. Ale jen co se vrátil poslední talíř, mohli si děcka oživit vzpomínky na tábor na lodích, střelbě z luku, lanových aktivitách, šlapání dlážky a dalších. Postupně jsme se začali loučit tak, jak odjížděli přespolní. Nejdřív ale proběhlo důkladné loučení, jehož důkazem je fotka hromady našich děcek, která při tom přepadla přes ležící trámek 🙂 Ledva odbila půl čtvrtá, zazpívali jsme pár posledních písniček, Hanka se s námi krásně rozloučila a začal úklid s odvozem do skladu. Tolik k letošnímu potáborku. Abyste ale nesmutnili, že se teď málo uvidíme, tak kromě Táborových Vánoc chystáme i Zimní puťák se spaním v chatě v Novohradkách, který bude i pro ty nejmenší. Nebudeme totiž tahat žádné velké batohy a spát budeme v teplíčku…

Takže se na vás těšíme v prosinci na Ymca Centru.

123456►