Historie roty Pohraniční stráže – Hajnice v Zadním lese
Hájovna
Na cestě mezi Mirochovem a lesem Nadějovem se nachází na rozcestí poměrně rozlehlá mýtina. Původně zde stávala hájovna, jejíž přesné datum vzniku není známo. Je zakreslena již na mapě II. vojenského mapování, které na území Čech probíhalo v letech 1842-1852. Hájovna tak zde stála už před tímto obdobím. Hajní zde často „válčili“ s pytláky, kterých byly okolní hluboké hvozdy plné. V historických pramenech je dokonce zdokumentován případ, kdy se při večeři s rodinou pokusili hajného zastřelit skrz otevřené okno. Posledním hajným zde byl p. Šindelář, známý svou schopností vypít za večer malý soudek piva a poté na motorce v klidu odjet zpátky na Hajnici.
13. rota 2. praporu 15. brigády Pohraniční stráže
Se začátkem budování pohraničního pásma bylo rozhodnuto o vybudování roty Pohraniční stráže na místě kolem bývalé hájovny. Stalo se tak v roce 1952/53, hájovna pak byla začleněna mezi ostatní objekty roty (vyznačovala se sedlovou střechou). Někdy v roce 1953 kdosi z vojáků nakreslil do štítu velký obraz pohraničníka na koni u Staňkovského rybníku. Bohužel počátkem 60. let díky závadě na elektroinstalaci celý objekt vyhořel a rota byla poté rekonstruována do „dnešní“ podoby.
Na rotě sloužila 13. rota 2. praporu 15. brigády Pohraniční stráže, hlídala úsek státní hranice o délce 6 880 metrů. Z jedné strany navazovala na 12. rotu 2. praporu – Chlum u Třeboně, ze strany druhé na 14. rotu 3. praporu – Nový Vojířov. Tabulkový počet příslušníků byl 70 osob. V objektu bylo také několik psů (později vyměněny za feny). Z tohoto důvodu bylo v areálu několik kotců a kuchyně pro přípravu potravy.
Areál roty
Po pravé straně silnice na Vlčici stála bytovka pro důstojníky s několika byty. K vjezdu do areálu se využíval hlavní vstup, vedle kterého byl tzv. špak, věž pro hlídku. Byl zde také vstup z přízemí, ten se však údajně příliš nevyužíval. V prvním patře budovy u hlavního vstupu se nacházela místnost s bufetem, rádiem a kulečníkem. Vedle vjezdu stála garáž pro UAZy a V3S, ze strany měla místo pro PHM. Novější budova ve dvoře sloužila jako ubikace (pokoje se prý točili po půl roce), byla v ní také kuchyně, jídelna, sociální zařízení a televizní místnost. Obě budovy byly spojeny průchozí částí. Zadní vchod do kuchyně sloužil k zásobování (před zbouráním na něm rostl charakteristický smrček).
Za těmito budovami se nacházelo poměrně velké otevřené prostranství, v jehož rohu stály kotce pro psy a kuchyňka na přípravu potravy. Na druhé straně od kotců se nacházela budova PZH (přidružené zemědělské hospodářství), zvaná Prasečák, kde se opravdu chovala prasata pro vlastní spotřebu. V areálu se také nacházely roury pro bezpečné vybití zbraně, další se nacházely před z vnější strany areálu u silnice. Poblíž roty byla sportovní hřiště pro posádku.
Areál v letech 1983-85; hlavní budova s garáží
Budova sloužící jako ubikace a spojovací část; garáž s místem pro tankování PHM
Vstup pro zásobování kuchyně; „Prasečák“ (budova PZH)
Kotce pro psy; ubytovna důstojníků
Střelnice
Přibližně 300 metrů od konce louky se u cesty směrem na Vlčici nachází budova, dnes sloužící jako terénní stanice CHKO a BR Třeboňsko, kde se také pořádají různé pobytové kurzy zaměřené na environmentální výchovu. Dříve zde však stála řídící věž pro střelnici, táhnoucí se dozadu asi 500 m vysekaným prostorem lesa až za cestu. Dodnes je před budovou prostor vyskládaný panely pro parkování Tater a V3S.
Na samém konci vymýceného úseku jsou ze tří stran navršené valy, ten zadní je nejvyšší (na jeho byl ještě postaven lapač střel). Před valem jsou stále patrné původní zvedáky terčů pro střelbu. Nachází se zde také četový úkryt a k němu vedoucí zákopy od házeliště ručních granátů. Střelnice byla vybudována v 50. letech a byla poměrně hojně využívána, střílelo se zde téměř ze všech zbraní (včetně těžkého kulometu), výjimku tvořily protitankové zbraně. Využívána byla i k nočním střelbám.
V 60. letech bylo od výcviku postupně upouštěno, jelikož střelnice přestala splňovat bezpečnostní požadavky. Pro střelbu z malorážek byla později vybudována střelnice u hrany lesa tak, aby střely dopadaly na val muniční skládky, nacházející se také v těchto místech.
Střelnice v letech 87-89; četový úkryt
Střelnice na DMR 5G; lapač střel na vrchu valu
Železná opona
Po roce 1953 byla podél české strany Staňkovského rybníku vybudována „železná opona“, konkrétně systém EZOH (elektrické zařízení ochrany hranic). Linie se táhla z východu, u Novomlýnského rybníku se lámala k jihu a pokračovala přes louky u Koštěnického potoka v lokalitě pod Černým křížem (zde stála také pozorovatelna). Poté pokračovala jako přímka až pod vrchol Nadějov a po dnešní Panelce ke břehu rybníku. Tam dráty vedly nad vodou (zábrana šla i pod vodou. Drát nejníže nebyl pod proudem, musela se však udržovat konstantní výška hladiny. I tak ale docházelo občas ke zkratům) a na protějším břehu opět navazovaly (zde již pod ochranou 12. roty z Chlumu) vysekaným pruhem lesa až k lokalitě Pele, kde se opět stáčely více k východu podél státní hranice. I nyní je tato linie patrná na leteckých mapách. Na dně jsou dodnes betonové jehlany, ve kterých byl ukotvený původní EZOH s dráty pod vysokým napětím. Často se po celé linii stávalo, že do nich vběhla lesní zvěř, která způsobila zkrat a zalarmovala posádku roty. Taktéž při dešti občas mokrá tráva způsobovala totéž. V celém Československu bylo zaznamenaných také několik případů smrti nebo těžkého zranění pohraničníků elektrickým proudem.
Stopy po linii „železné opony“; pozorovatelna u Černého kříže
Na mezinárodní nátlak bylo později od EZOHu upuštěno a na hranicích se začala používat signální stěna (SiS), která signálem reagovala na pokusy o překonání. Zábrana vedoucí přes rybník se později přesunula do lokality na Skokánku. Stalo se tomu tak někdy po roce 1961, jelikož tehdy je linie patrná na letecký fotkách na původním místě. Jako tzv. piket, budova pro stráž SiS, sloužila původně budova dnešní loděnice (Patricie). Po přesunutí stěny ke Koštejku byl postaven nový piket na severním břehu. Hlídka byla tříčlenná, doplněna o služebního psa. K dispozici měli zásahové čluny a několik obyčejných loděk.
EZOH u dnešní Panelky; SiS od Koštejku ke Skokánku
Piket u Skokánku; SiS od Skokánku ke Koštejku
Betonové jehlany k ukotvení EZOH; detail drátů na Koštejku
Strážní věž byla umístěna také na místě zvaném Bílý záhon. Historicky se jednalo násep, který měl chránit tudy procházející stezku před podmáčením z rašelinišť u Mirochova. S vybudováním rybníku získal funkci opačnou, při zvýšené hladině chránil mirochovský les. Po snížení hladiny o cca 3 metry postupně oderodoval, je však stále patrný v severozápadní části Staňkovského rybníka.
Události na Hajnici
Různých příhod pohraničníků bylo za roky existence roty mnoho, několik je jich však vhodných ke zmínění. Jedna z nich se udála v srpnu roku ´68. Po vstupu vojsk varšavské smlouvy někdo z vojáků vyvěsil na zeď roty vlajku SSSR, doplněnou o namalovaný hákový kříž. Tehdejší velitel tento incident nechal bez odezvy, všimli si jí asi sovětští vojáci (nebo to nahlásil někdo jiný) a velitel byl později od pohraniční služby vyhozen a skončil jako prodavač nábytku v ČB. Tato událost byla zdokumentována v kronice, ta byla ale v roce 1981 opravena, aby se odstranili určité „nepřesnosti“.
U Mirochova se také při nehodě zabil jeden z vojáků. Jel odtud na motorce, společně s dalším, a v zatáčce narazili do stromu. Řidič zemřel, spolujezdec se pouze zranil.
Občas také docházelo k incidentům přímo na hranici, ale mezi vojáky. Asi v roce ´69 střílela stráž pozorovatelny na Peršláku na svobodníka na prověrce, v roce ´76 zase přecházel po zamrzlém rybníce politický komisař, hlídka na něj také začala střílet. 22. 12. 1987 byl nahlášen výbuch na Rovenské cestě. Na místo byla vyslána „poplachovka“, která zde nalezla služební Volhu a kontrolu z Českých Budějovic. Při instalaci další nálože ale voják zapomněl rozpojit okruh a ta mu explodovala v ruce. Strávil následně týden na chirurgii v ČB.
Nedaleko památníku lesní jednoty se nachází pomník majoru Jiřímu Sklenářovi. Ten měl při nočním nácviku našlapovat stopy pro pátrače, postihl ho však silný infarkt, a i přes poskytnutou pomoc zemřel.
Po roce ´89
Po pádu komunismu přestala být rota důležitá pro ochranu hranic. V roce 1990 začala postupná demolice SiS a souvisejících objektů. Nějakou dobu využívala budovy roty pohraniční policie. V té době měl údajně zájem o odkoupení roty Vítězslav Jandák, za účelem přestavění na hotel a služebnu pohraniční policie. Následně měl o budovy zájem dětský domov, který ale neměl dostatek financí na opravu. Po odchodu pohraniční policie dostal rotu pod správu okresní úřad v Jindřichově Hradci, který ji posléze převedl na AOPK. Od té doby budovy chátrali, až byli v roce 2014 definitivně srovnány se zemí. Pozůstatky po pohnuté historii jsou však v krajině stále patrné.
Areál roty Hajnice – vlevo za cestou ubytovna pro důstojníky; horní bílá budova je hlavní; spodní bílá budova jsou garáže; budova s červenou střechou sloužila jako ubikace; domek vpravo je budova PZH; v pravém dolním rohu jsou kotce s přípravnou potravy; za plotem vpravo bývalo malé fotbalové hřiště
Texty byly přejaty z knihy Františka a Jiřiny Kodlových: Staňkov – kronika čtyř století z roku 1982. Další informace k okolí byly získávány ze stránek perslak-novyvojirov.cz, pruvodce-strazskem.cz, vlciceii.ymca-jh.cz, ymca-jh.cz a dalších. Fotografie a informace v kapitole o bývalé rotě Hajnice pocházejí od pamětníků ze stránek vojensko.cz. Mapy a současné fotografie zajímavých míst kolem Vlčice byly převzaty z portálu mapy.cz a jeho uživatelů. Archivní fotografie TZ Vlčice pocházejí z Národního archivu Praha a fondu YMCA Praha.
Autor: Kuba Nosek