Vlčice II 2010

První hodnocení

A jsme zase doma…

Člověk se s tím tři čtvrtě roku dělá a než se naděje, aby přemýšlel o dalším ročníku. Mimochodem, tento patřil rozhodně k těm povedeným. Už při odjezdu na nádraží jsme se shodli, že tři modlitby denně za pěkné počasí jsou vážně moc. Brzy se ale ukázalo, že ve stínu lesa a ještě u vody to nebude tak „horké“. Koupačka byla letos exkluzivní i díky nádherně čisté vodě, kterou způsobilo dříve odsuzované deštivé jarní počasí. Vážně, takhle čistá, až průzračná voda tady za šestnáct let nebyla. Teplá rána také nalákala značné množství plavců na ranní mokrou rozcvičku, zvláště Míša si to moc pochvalovala.

Letos jsme se snažili více dbát na střídání běhacích a odpočinkových her, což se ale nečekaně promítlo do přebytku sil u kluků. Tito nešťastníci, vstávajíce podstatně dříve, hráli na buzeráku fotbal a tak rušili nás, poctivé spáče. Vyřešilo to jedno zametání a pár náročnějších dní. Hry byly považovány za zdařilé, zvláště štvanice na vedoucí, kdy mě od úplného vyčerpání zachránil vymklý kotník, vyvolala pochvalné mručení. Ačkoli jsem se snažil spasit útěkem na strom, či do kadibudky, vždy jsem byl v krátké době lapen. Jako vždy se cílem všech chytačů stala prakticky neuštvatelná Niky a tak ti, kterým se to podařilo sklízeli zasloužený obdiv. Vůbec se to tentokrát na Vlčici hemžilo bojovkami všeho druhu.

Jediná nebodovaná s názvem Vikingové se táhla přes celý tábor a myslím, že mnohé vnitřně silně zocelila. Pokud jste totiž na začátku mohli na Vlčici najít nějaké bázlivé děti, tak na konci už se to u nás hemžilo samými otrlými povahami. Několik hrůzostrašných setkání s Vikingy totiž vyvrcholilo ve strašlivé bitvě, kde nebylo válečníka, který by neutrpěl. Výlet byla ve své podstatě vikinská zkouška, kde jsme za různé dovednosti získávali korálky do válečnického náhrdelníku. Během cesty jsme se zastavili i u památníku vikinga Tichchchonovááááá, děděčka vikinského Jarla Wiglifa (pomník generálporučíka Tichonova za osvobození Staňkova). Zde jsme za nebývalého zájmu kolemjdoucích položili květiny. Stezka odvahy, kde jsme byli přijímáni mezi válečníky, byla pozoruhodná především přítomností dvoumetrové krajty královské, která nemaje jména byla nazvána Fyris. Kdo jí nepohleděl do očí a nepohladil, neodešel s Vlčkem odvahy. Po této zkušenosti pak byl přechod můstku Velsgarde jen zajímavým setkáním s miskou červů a když na lavici vedle Martina Blažků přistála hlava Medůzy s psaním v ústech, nehnul ani brvou a klidně dál pozoroval oheň.

Při ducháči jsme si povídali o králi Davidovi. I když rozhodně nebyl kladný hrdina a výchova dětí mu taky nešla, nedala se mu upřít pokora před Hospodinem i snaha přiznat vlastní hřích. Novinkou při ducháči bylo využití magnetické tabule, na kterou jsme připevňovali postavičky z příběhů a která výborně doplňovala vyprávění. Vyrobili ji pro nás rodiče instruktorky Aničky Škopkové a moc jim za ní (tabuli i Áňu) děkujeme. Také scénky, kde excelovali především Palda a Vendy, měly tradičně vysokou účast a několikrát herci sklidili i potlesk ve stoje. Rodí se ale i nové talenty jako Niky a jednu scénku si dokonce střihly i nejstarší holky Bára, Kája a Gája.

Velice jsme byli překvapeni s jakou chutí se při ducháči i u ohně zpívalo. Tolik písní, co se dostalo na index pro nervy drásající ohrání už dlouho nepamatuji. Také zájem o hlídky nepolevoval, i když ke konci se střídali stále titíž zájemci. Kluci nám opět připravili k ohni pokračování scénky s Indiana Jonesem v hlavní roli a byl opět neuvěřitelně vtipný. Tentokrát se vypravil pro zlatý náhrdelník do Šalamounova chrámu. Vlček mrštnosti byl vlastně během s vařečkou k hrnci s rýží aby se nepřipálila a u vedoucích sklidil určitou nelibost, neboť se při něm přenášel toaleťák z jedné kadibudky do druhé a tak si tam mohli zaskočit jen v mezičase a jen na malou chvilku, neboť hrozilo, že jim bude odebrán 🙂 Vyprávění o Jackovi se tentokrát odehrávalo v době vikingů a mělo pečlivě vystavěnou pointu, což ocenili především ti, co při tom neusnuli. Také návštěvami se to letos jen hemžilo a tak bylo doslova přebuchtováno. Kuchyně se činila na výbornou, takže mnozí odjížděli bohatší o zážitky i kila navíc.

Velice rychle se ale přiblížil závěrečný táborák a musím říct, že slavnostní oheň byl skutečně parádní- takhle souměrná hranice se jen tak nevidí. Díky všem, kteří pomáhali… Cestou zpět jsme zpívali ostošest a když děcka skandovala „otočte to“, dostali jsme dokonce od pana řidiče návrh jet s ním do Dačic. Na nádraží jsme si střihli hymnu, banány a pokřiky a nastal čas smutného loučení. Zvláště smutného pro Gáju, která dovršila limitní věk… bude se nám po tobě holka stýskat. Slíbila ale, že se za námi za rok podívá a tak nezbývá než zvolat: Vlčice II 2010 je minulostí, ať žije Vlčice II 2011.

Myšok Starobylý

Družstva

1. Rockeři

(Palda+Anča) červení
Rudí draci nebo Raci? Já nevím.
Rockeři jsou světa páni,
tvrdej big beat maj moc rádi.
Rockeři maj hudbu v těle,
nebojí se nepřítele.
Pružní jsou jak struny,
silní jsou jak pumy.
Nepřátelé, třeste se,
ještě více bojte se.
Ha, my jsme rockeři!

2. Vuvuzelové

(Vendy+Pája) žlutí
Vu (7x), vuvuzelky v týmu máme,
otřesný zvuk vydáváme.
Mimo jiné sílu máme
a to vám najevo dáme.
Vustý!

3. Paris quadrofolia

(Jonáš+Evča) modří
Vždycky se nás všichni bojí,
vyhráváme v každém boji.
Úsměv máme nevinný,
jed je ale účinný.
Paris quadrofólia!

4. Úplně fantastický okurky

(Niky+Peťa) zelení
Jsme zelený družstvo,
u nás je fakt husto.
Vaříme se rádi,
s mrkvema jsme kamarádi.
Můžem bejt i kyselý
a pak je to veselý.
UFO (7x), úplně fantastický okurky!