Na podzimním puťáku jsme se sešli v partě deseti dětí a pěti dospělých. Vesele jsme se na nástupišti přivítali, počkali na poslední členy naši skupiny a nasedali do aut. Již dobře naladěni od začátku jsme si v autě popovídali a udělali si tak příjemnou chvilku před příjezdem na místo. Vystoupili jsme ve Staňkově před Sumečkem, nebo jak říká Karel „před Alfa sumcem“. Vyskládali jsme věci a s otevřenou náručí běželi přivítat Paldu, který už čekal u Sumečka. Podzimní puťák jsme zahájili přiťuknutím si limonádou a vyrazili jsme. Tedy ještě předtím Palda prohlásil „jestli někdo nepotřebuje přebalit“. Myslel tím batoh, ale možná i holky, které se snažily Myšoka po cestě do Staňkova v autě dohnat. Cesta vedla okolo Staňkovského kempu. Po cestě jsme od Tomáška ochutnali chilli papričky, což nás tedy pěkně popohnalo. Šli jsme krásnou přírodou, až jsme dorazili ke kostelu v bukáči. U kostela byla zapíchlá louče, ale byla to tedy louče na dvě věci, protože neměla knot. Opustili jsme kostel a došli na hřiště u pláže. Abychom si mohli udělat večerní oheň, museli jsme si dojít také pro dřevo. Nanosili jsme snad polovinu lesa a mezitím co se nosilo dřevo, zbytek ustlal pohodlné postýlky pod tarpíky. Rozdělal se oheň a uvařila večeře v podobě instantních nudlí. Po setmění nás přišli navštívit učástníci z Vlčice Teen. Nadšeně jsme se přivítali a teeňáci nám ukázali jejich akrobatickou pyramidu i spousta jiných bláznivin. Rozloučili jsme se a nechali je, aby si užili svůj poslední večer jak se patří. U ohně jsme vedli veselé debaty o rohlíku, rohlíku s máslem a rohlíku s máslem se salámem. Bylo to nekonečné a po této únavné debatě přišel Karel s tím, že začal putovat kolík. Napnuti z toho, kdo má kolík, jsme si dali dobrou noc a v 00:00 usnuli ve vyhřátých spacácích.

Druhý den jsme se mohli vyspat krásně do růžova až do 8:45. Uklidili jsme si, zabalili a se zbylým dřevem se vydali do tábora. V táboře už probíhal úklid po Teenu. Darovali jsme jim zbylé dřevo a v kuchyni si vyprosili nějaké jídlo, protože pár jedinců (jako třeba já) si vzalo paštiky, ale ne dost pečiva. Nebylo to samozřejmě jen tak, dostali od nás za jídlo náš odpad. Štastní a s doplněným pitím a jídlem jsme se mohli vydat na cestu. Zamávali jsme si s ostatními a vydali se podél skokánku a dál okolo Staňkáče. A když říkám okolo Staňkáče myslím tím přímo okolo, až někdy nebezpečně blízko pádu do vody. Na svačinu jsme se zastavili u sochy Ezaula. Po doplnění sil na brodění jsme došli ke Koštěnickému potoku. Byl tedy o něco víc rozvodněný, než si Myšok pamatoval, ale to nás nezastavilo. Úspěšně jsme přebrodili a rozhodli, dát si zde oběd. Ovšem v tento moment začalo nalétat pár vos, které to pak s námi táhly až do konce puťáku, s některými se chtějí přátelit doteď. Po obědě začala šišková bitka, která skončila příměřím.
Pokračovali jsme k patnáctému poledníku, kde byl Myšok naposledy když byly ještě spojené Vlčice. Byli jsme už jen 1km od cíle. A na naši cílovou destinaci, která se nacházela přímo na hranicích, s kolíkem dorazil Štěpa. Ušetřili jsme ho trestu hození do vody a šli pro dřevo. V blízkém potůčku jsme přefiltrovali vodu, postavili si tarpíky a převlekli se na koupačku.
Zpoceni z celého dne jsme skočili do vody. Rozhodli jsme se doplavat na druhý břeh, který nebyl tak daleko. Když se všichni dokoupali a vylezli z vody, tak se Karel, náš hlavní nosič vody, vydal pro vodu a začali jsme vařit. Mezitím Tomášek zjistil, že ztratil po cestě nůž a vydal se pro něj 3 km zpátky. Protože byl pryč celkem dlouho, tak se Myšok rozhodl jít za ním. Uzavřeli jsme sázky o tom za jak dlouho se vrátí. Většina tipovala, že do 30-50 minut. Jediná Zuzka tipla do 8 min. Vyhrála, protože se nám vrátili po 2 minutách (zde musím do textu vstoupit, neboť se na něm ukazuje, jak rozdílně plyne čas když někoho hledáte a když se bavíte v partě:-)). Dali jsme si večeři a povídali si u ohně o hlubokých debatách a zařezávání. Když v tom padl nápad vymyslet Dobrodružství malého Zeleného Ňuf Ňuf- část druhá.
Palda tedy začal vyprávět a každý přidal jednu větu. Malé zelené Ňuf Ňuf zažilo velké dobrodružství s řešením vraždy.
Nechali jsme ho po čase odpočívat a vrhli se na další zábavu.
Tím bylo strefování pet lahví šiškami. Palda vyhrál souboj a náš krásný den jsme ukončili debatou o snech a poté jsme se do říše snů vydali i my sami.

Do dalšího krásného dne jsme se probudili v 9:00 a ranní ptáčci již v 8:00. Když se nad Staňkáčem rozplynula mlha, začali jsme balit. Dali jsme si snídani- naše oblíbené instantní kaše. Trošičku nám sprchlo, ale naštěstí jak rychle to přišlo, tak rychle to odešlo. A to by to nebyl Karel, aby se i ráno nevykoupal. No, přeci bez mokré rozcvičky ani ránu…
Po úklidu, balení a snídani se dal rozkaz: ,, Ke strojům!“ a vyrazilo se. Daleko jsme ale nedošli. Viděli jsme totiž nějaké zvíře skočit do vody. Zastavili jsme se a začali zkoumat co to může být. Všichni jsme si mysleli, že je to nutrie. Toto tvrzení nám potvrdila i nora u vody, kterou se Aničce podařilo omylem prošlápnout a strčit tam celou svou nohu. Ale po bližším zkoumání jsme přišli na to, že to není nutrie, ale malé divoké prase. Bylo nám ho líto, protože jsme se báli, že nezvládne vylézt ven z vody.
Pár členů naší skupiny se vydalo dál. Mezitím Zuzka s Paldou vedli záchranou akci.
podařilo se záchranou akci úspěšně ukončit a nechali jsme malého ležet na břehu aby načerpal síly.
Záchranná skupina doběhla ostatní a společně jsme došli až na místo kam plaveme superplavce. Tudíž naproti vlčicským chatkám. Zuzka rozdala výborné banánové chipsy a Zdenda začal hledat kompatibilní samici pro přezku popruhu svého batohu, ale myslím, že nepochodil. Další zastávka byla naproti kuchyni.
Volali jsme z druhého břehu na kuchyni, ale nikdo se neozýval. Dále jsme prošli mezi Špačkovem a Staňkovským rybníkem a tímto jsme se stali historicky první akcí za Vlčici II. , která obešla Staňkáč.
Víkend utekl jak voda a my už zase byli v restauraci U Sumečka.
Stejně jak jsme začali, tak jsme také skončili a to limonádou. V restauraci jsme zkontrolovali kdo má kolík a ukázalo se, že Karel, takže se mu hezky vrátil. Na konec nádherného víkendu jsme si dali v Agrole zmrzku.
A zde jsme se i rozloučili…. ale už teď se těšíme na příští setkání.

Pepča Smejkalová

1234►

Videa