Vlčice II 2022

Milí přátelé,

tábor je čerstvě za námi a opět se moc povedl! Byl letos ale také v mnohém netradiční. Ale abych nepředbíhal, pěkně popořádku. S jistotou na začátek můžeme konstatovat, že to i tak do sebe zase správně zapadlo a jedenáct nádherných dnů jsme si užili, jak se patří!

Inspirací pro naše letošní bojovkové téma se stala kniha Bratrstvo Volavek – Vyděděnci a byla to inspirace vskutku prvotřídní (velký dík patří Zuzce Rychlé za skvělý nápad)! Samozřejmě jsme děj v mnohém přizpůsobili táboru, ale navíc jsme celkem netradičně významně přizpůsobili i tábor ději. Občas bylo všechno úplně jinak než dřív! A to hned od začátku, i když za to Volavky tak úplně nemohly. Letošní autobusový dopravce byl poněkud méně odvážný, a tak bylo třeba od roty dojít po svých. Přišli jsme rovnou do srdce Skandie, kde už nás vítal Oberjarl Erak a velitelka výcviku bratrstev Sigrid. Lednice se mezitím proměnila v pravou severskou jídelnu U Kariny. Po příchodu došlo i na tradiční záležitosti jako ubytování, výprava na dřevo, školení, táborák s anděly. Rozdělení do družstev, losování barev a rozdání symbolů nás ale překvapivě nečekalo. A tak jsme při svolávání nastupovali zkrátka po pokojích. Také se nám během večera představili Karina s Halem a opilý jednoruký Thorn. Karina nám pak přišla k ohni povyprávět, jak to z Thornem celé od začátku bylo.

Druhý den je obvykle časem vymýšlení názvů družstev a také pokřiků. My ale žádná družstva neměli, a tak se nic takového nekonalo. Dopoledne se nám představili Halovi kamarádi dvojčata Ulfa a Wulfa a také krátkozraký silák Ingvar. Právě stavěli svou novou loď jménem Volavka – nutno podotknout, že prozatím ne zcela úspěšně. Opodál rybařil Stig, který příliš kamarádů neměl pro svou vznětlivou povahu. Najednou se ozvalo cáknutí, Stig se začal topit, ale vmžiku už ho Hal tahal z vody ven. A tak začalo jedno velké přátelství a naše parta byla už pětičlenná. Brzy se jim společnými silami povedlo Volavku dokončit a tak ještě před obědem slavně vpluli do Hallashomského přístavu. I sám Erak byl udivený dovednostmi posádky. Jen Tursgud žárlil a na Hala si dovoloval. Jenže s ním byl Thorn a na toho si netroufal. Odpoledne nás Sigrid svolala na první společné soupeření, a protože jsme přece neměli žádná družstva, hrál každý sám za sebe – i našich pět kamarádů. Bylo totiž třeba, aby každý ukázal, co v něm je, protože večer nás čekalo rozdělení do bratrstev. Podle výkonů v odpoledním soupeření byli zvoleni čtyři nejlepší za skirly – totiž velitele posádky. Byli to Rolond, Tursgud, Jáchym a Anička. Ti si mohli zcela podle svého výběru ze všech ostatních zvolit svá bratrstva. Všichni si zvolili koho chtěli nebo mohli a stále zbývalo sedm nešťastníků, které do žádného bratrstva nevzali – našich pět kamarádů a ještě Jesper a Stefanny. No co s nimi, holt se z nich udělalo páté bratrstvo, skirla si vyberou a nějak to musí zvládnout. Následně jsme vylosovali barvy a vybrali názvy bratrstev (jsou níže i s pokřiky). Aby toho ale pro tento den nebylo málo, bylo ještě třeba vyrazit pro symboly. A v rámci inovace se jednalo o svým způsobem zaváděčku. Nejstarší z každého týmu měli za úkol na lodích v noci ujet notný kus Staňkovského rybníka a symboly odsud přivézt. Zde jsme měli možnost zažít snad jedinou drobnou nepřízeň počasí, kdy poslední skupina dokonce pro souvislý déšť zanechala po cestě zpět lodí na skokánku a došla pěšky.

Třetí den začal výcvik bratrstev zkouškou zcela praktických dovedností. Úkolem bylo postavit přístřešek na vylosovaném místě v okolí tábora pouze z přiděleného materiálu a toho, co les dal. Nešlo ale jen o nějakou estetickou záležitost. Přístřešek musel být dostatečně uzpůsobený k přespání a to i za nepřízně počasí. I když ta nepřízeň se nám vskutku ukázkově vyhýbala! Hned v první disciplíně Volavky překvapili a vyhráli na plné čáře, když se jim podařilo z plachty, provazu, větví a mechu postavit Helfštýn. Ale i ostatní se znamenitě činili. A záhy se dozvěděli proč. Další letošní novotou byl způsob získání vlčka odvahy. Nekonala se žádná obvyklá stezka. Letošní odvahou bylo přespání právě v onom zhotoveném přístřešku. Pro dva starší by to ale byla pramalá odvaha, za to pro dva malé velká. Dvojice byly proto předem určené – vždy nejstarší s nejmladším, druhý s druhým a tak dále. A opravdu se našlo mnoho odvážlivců a drtivá většina tábora si nocování venku s chutí užila!

Čtvrtý den pokračoval výcvik opět v praktickém duchu. Úkolem bylo ulovit a připravit si pokrm. Sigrid nám prozradila, že dobrá loviště jsou u Skály Odinových kněží, a tak jsme se tam vypravili. Lovilo se po zemi i pod ní a dokonce i ve skalách. A úlovek byl významný! Zřejmě vedeni myšlenkou, jak bude chutnat, nám cesta zpět trvala snad třikrát méně času. A čas byl nakonec důležitý, protože kdo přišel dříve, mohl si vybírat lepší kuchařské náčiní. A hned jsme se dali s vervou do vaření. Vše šlo hladce, jen tu a tam upadla do hrnce cihla, nebo se jej půlka vylila na asfalt. A za chvíli už voněl celý buzerák! Ale co to? Někdo teprve přichází z lovišť! Samozřejmě Volavky. Evidentně v dlouhém rychlém pochodu příliš neexcelovali. Bohužel už ale bylo všechno nádobí zabrané. Sigrid jim sdělila, ať s tím holt naloží, jak umí. Tak se vypravili hledat vhodnou hlínu, písek, kámen nebo cokoli, s čím by mohli vaření provést. A pak přišlo něco nečekaného. Začali přijíždět skandijští válečníci veteráni a zvědavě obhlíželi letošní nováčky. Měli něco za lubem. Volavky se stále nevracely, a tak proběhlo ohodnocení kulinářských výtvorů. A pak nás milí veteráni vyzvali na malé poměření bojových schopností. Zkrátka si nás chtěli vyzkoušet. Snad jsme obstáli, a když bylo dobojováno, konečně se objevily Volavky. Sigrid samozřejmě zuřila, protože se někde flákají z výcviku. Prý ale celou dobu vařily, a když s tím měly naložit, jak umí, tak s tím naložily ve velkém. Všechny nás pozvaly na společnou večeři v Karinině jídelně, čím si to docela vyžehlily. Jídlo bylo znamenité, a tak o vítězi kulinářského zápolení nebylo pochyb. Stejně tak nebylo pochyb, že v zápolení s veterány Volavky kontumačně prohrály.

Pátým táborovým dnem byla neděle. Příjemně začala již posunutým budíčkem. Dopoledne nás také čekala tradiční bohoslužba a byla krásná! Poté konečně vážně začala bojová část našeho výcviku a to výroba mečů. Hal měl s mečem ovšem trochu problémy. Zbyl na něj opravdu nepovedený kousek a ještě mu jej Ingvar přisedl, takže připomínal spíše cep a do boje se rozhodně nehodil. Nejen kvůli tomu v bojovém výcviku Volavky opět příliš neexcelovaly. A Thorn, ten se na to nemohl dívat! Večer si vzal proto Hala s sebou a dovedl jej k Erakovi pro nový meč. Byl to meč jeho otce Mikela. Hal byl u vytržení! Úplně nejvíc ale z toho, když si ho vzal Erak stranou a prozradil mu, že ten jednoruký Thorn byl kdysi Maktig, tedy největší bojovník celé Skandie. A to dokonce třikrát po sobě, což se nikomu jinému nepovedlo.

I šestý den se vedl ve znamení bojového výcviku. Začali jsme pěstním soubojem. Tedy vlastně deko-pěstním. Za Volavky byl jasnou volbou Stig, ovšem problémem byla jeho vznětlivost. Bylo jasné, že když neudrží nervy, dopadne to s Volavkami špatně. Hal naštěstí věděl, co mu poradit. A nebyla to rada ledajaká! Byla od Thorna. A ten věděl, jak na deko-pěstní souboje. Stig si nejdříve nechtěl nechat poradit. Když se ale dozvěděl, že je to rada od Maktiga, spadla mu brada i hřebínek a radu vzal k srdci. Věděl tedy, jak se popasovat s Tursgudovými narážkami, a dokonce, jak mu je se vší parádou vrátit. Nasupený Tursgud se byl hlava nehlava, a protože v tom vzteku hlavu příliš nepoužíval, Stig ho dokázal porazit. I Thorn přišel Stigovi pogratulovat. Jenže ta Stigova prostořekost! Hned se mu kasal, že s radou od Maktiga by to přece zvládl kde kdo. Thorn sice byl Maktig, ale teď s jednou rukou už se za válečníka nepovažoval a každá připomínka minulosti jej velmi zasahovala. Hned věděl, že to vyžvanil Hal a nejspíš to ví od Eraka. Pěkně mu to vyčetl a rozešli se ve zlém. K tomu to ještě Volavky celkem suverénně nandaly pár dalším nešťastníkům! Odpoledne následoval výcvik mrštnosti. Všichni se snažili, jak mohli, ale opět to nebylo moc platné. Volavky, dříve považované za outsidery, v sobě našly skrytou bójovnost a všem to nandaly podruhé! Večer se Hal přišel Thornovi omluvit. Aby bylo znát, že to s omluvou myslí vážně, vyrobil Thornovy speciální vychytávku na jeho protézu, se kterou vychytávat tětivu a opět střílet z luku. Thorn měl velkou radost! A samozřejmě se udobřili.

Až sedmého dne konečně začal všemi očekávaný výcvik na lodích. Bratstva hbitě utvořila posádky vlčích lodí, které jim byly přiděleny. Jen Volavky s tím měly trochu problém. Na pořádnou vlčí loď jich bylo málo. A tak poprosil o možnost absolvovat výcvik na své lodi, Volavce. Po troše váhání jim to Sigrid dovolila, a oni se vypravily do svého kotviště. Ostatní zahájili závod na lodích a postupně získávali nad Volavkami opravdu velký náskok. Když už byli všichni v cíli a dávali dohromady poslední úkol, bratrstvo volavek se svou lodí teprve těžkopádně vyplouvalo z kotviště. Nestihly ještě dodělat pár drobností, které se ukázaly být trochu závažnější, než si myslely. Volavka tak byla špatně ovladatelná, a i když Ulfa, Wulfa, Stig i Hal společně v dokonalém sledu obratně manévrovali jako zkušení námořníci, loď na to nedbala a dělala si svoje. Dokonce si po chvíli řekla, že bude dobrý nápad začít nabírat vodu. To už bylo na Volavky trochu moc a postupně začínaly opět v dokonalém sledu obratně panikařit. Chopily se nádob a vylévaly vodu ze všech sil. Nebylo to ale nic platné a Volavka pomalu klesala více a více pod hladinu. A v tom se stalo něco úžasného! Ostatní bratrstva zapomněla na vzájemnou rivalitu a společně se vrhla na pomoc volavkám. Zachránili je a vytáhli na břeh i s lodí. A tak Volavky tentokrát nevyhrály a vůbec jim to nevadilo!

Osmý den dopoledne Sigrid vyhlásila speciální disciplínu. Bylo to její oblíbené přetahování lanem. A protože oblíbené, podmínky byly výjimečné. Vítěz bere vše, ostatní nic. To byla příležitost pro Volavky odvděčit se všem za statečnou záchranu při ztroskotání! Zápasily proto naprosto férově a čestně. Možná dokonce trochu přimhouřily oči. Stejně ale totálně zabodovaly. Byli holt prostě moc dobří, s tím se nedalo nic dělat. Byl to ale znamenitý souboj! Při odpolední hře s házením kostkou o stanoviště to bylo velice vyrovnané. Volavkám se ale také dařilo. Trochu to vše dohromady vzalo vítr z plachet zejména Žralokům, kteří si brousili zuby na vítězství, ale najednou se na ně Volavky začaly dotahovat. Především Tursgud zuřil a pokládal zápolení za nefér a cinklé. Došlo to až tak daleko, že si počkal na Hala, až bude sám ve frontě na mytí rukou, a s ostatními Žraloky mu přišel pěkně přeroubovat ciferník. Tohle teprve nebyl fér souboj! Dva Žraloci drželi Hala, Tursgud ho mlátil hlava nehlava, a ještě mu pomáhalo alespoň osm dalších dětí tím, že se na něj ukázkově pověsily. Kdo ví, jak by to všechno dopadlo, kdyby se do věci nevložil Rolond a Tursguda pěkně nevyprovodil! To bylo od Rolonda moc pěkné! Hal vypadal hrozně, ale nakonec to spravila Karinina rybičková pomazánka. S tou jsme sehráli hodně fér zápas!

A konečně devátý den, na který jsme všichni čekali. Výcvik se chýlil do úplného finále a před námi bylo poslední zápolení. Tento den byl rozhodující v celém souboji bratrstev. Zatím ještě nic nebylo rozhodnuto a zbývala ještě jedna disciplína. Cílem bylo objevit místo, kde se ukrývá vlajka bratrstva, a jako první ji přinést zpět do tábora. Tentokrát všichni bojovali s maximálním nasazením. Až do poslední chvíle probíhal velmi těsný souboj. Volavky začaly dobře, ale jejich běh byl nejistý. Zato na lodi se tentokrát zahanbit nenechaly. Nakonec donesly vlajku suverénně první a o vítězi nebylo pochyb. Ale i ostatní bratrstva podala mimořádné výkony! Na závěrečný nástup pak přišel dokonce sám Erak. Všem bratrstvům gratuloval k úspěšnému splnění výcviku. Všichni jsme se tímto stali opravdovými skandijskými válečníky. A to byl důvod k oslavě! Erak vyhlásil na večer velkolepý Báječný bál. Radost byla nesmírná. Všichni se hned začali strojit a večer nám to tak slušelo, že pukali závistí až ve Staňkově! Znamenitě jsme oslavili ukončení výcviku, veselili se, tančili a zpívali. VTH bylo u konce. Volavky zvítězily. Historický a opět inovativní prvek tábora, který konečně prolomil letité rigidní pravidlo, že vždycky vyhrávají děti. My jsme šli cestou inovace! A na úplný závěr večera čekala ještě jedna specialita. Volavky měly tu obrovskou výsadu držet přes noc stráž u posvátného Andomalu. Velevzácného drahokamu opředeného mýty a údajně oplývajícího nesmírnou silou. A to byl úplný konec. Tedy měl být.

Jenže se to všechno trochu zamotalo. Úklid plánovaný na desátý táborový den jsme museli odložit. Ráno se totiž zjistilo, že Volavky jsou pryč. A Andomal taky. Pro zasvěcené je tato kombinace další inovací, tentokrát ovšem knižního příběhu. Jen to Erak zjistil, začal zuřit. Thorn tomu nemohl uvěřit. Že by Hal a Volavky byli něčeho takového schopní? Začalo velké pátrání. Stále ještě zbývala čtyři bratrstva a ta dostala úkol Andomal vypátrat. Konal se velký hon po celé Vlčici, Skandii, Staňkově i ostatních místech. Nakonec se podařilo poskládat a rozluštit zprávu, že se Andomal nachází tam, kde včera byl. Skirlové byli vysláni vše na místě prověřit. A skutečně! Za chvíli se vraceli zpátky i s Andomalem. A dokonce i s Volavkami. Ty měly ale drzost! Bylo jasné, že si to s nimi Erak pěkně vyřídí. Nejdřív to tak i vypadalo, ale postupně se to vyřizování začalo zdát jakési žertovné. Jako by spolu něco pekli. A skutečně! Upekli pěknou boudu! Na všechny ostatní bratrstva. Tedy vlastně zkoušku. Prozradili nám, že s Volavkami bylo ohledně zmizení Andomalu vše předem domluvené. Byla to jedna zkouška navíc, která měla prověřit schopnost bratrstev nejen spolu soupeřit, ale i bojovat společně za celou Skandii. A dopadla úspěšně. Jako odměnu nám daroval Erak něco ze svého pokladu. A pak už byl čas na velký táborový oheň. Ten byl také inovovaný. Využili jsme úžasných zásob dřeva (velké díky rodině Marešových) a oheň přizpůsobili jeho rozměrům hemisférickým cirkulárním prokládáním a byl krásný! Ale ze všeho nejkrásnější byly Slavnosti patnáctek. Letos se nám jich sešlo rekordních sedm a bylo to velmi dojemné.

No a na druhý den už jen snídaně, úklid a pochod opět zpátky na rotu. A to byla tečka za celým Skandijským dobrodružstvím s bratrstvem Volavek.

Samozřejmě ani na letošní Vlčici II nechybělo téma duchovní. Letos jsme putovali společně s Abrahamem. Z dalekého Cháranu jsme se společně vydali na cestu až do země Kanaánu, kterou Hospodin Abrahamovu rodu zaslíbil. To se náš hlavní hrdina ještě jmenoval Abram. Také s námi cestovala jeho žena Saraj a bratr Lot. Chvíli se jim dařilo, ale pak přišel hlad, a tak se vydali přilepšit si do Egypta. Tam Abram ze strachu zapřel svoji ženu a vydal ji faraonovi. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby při něm nestál Hospodin. Nakonec se ale ve zdraví všichni vrátili do Kanaánu a ještě s pěkným majetkem. Ten se ovšem stal po návratu jablkem sváru mezi Abramovými a Lotovými pastevci, a tak se ti dva museli rozloučit. Abram dal Lotovy vybrat, kterým směrem se kdo vydá. Ten si zvolil Sodomu a podle toho to s jeho rodinou také později dopadlo. Abram hospodařil na rozlehlých horských pastvinách a dařilo se mu dobře. Jen stále neměl žádného potomka a už byli se Saraj dávno v požehnaném věku. Když tu k němu promluvil Hospodin a vstoupili spolu do smlouvy, podle které mu bylo přislíbeno široké potomstvo. Jenomže to nějak trvalo. Sajar přišla s povedeným nápadem, že by tomu mohli trochu pomoct, kdyby Abram pojal její otrokyni Hagar. Tomu se to docela zamlouvalo, takže se dvakrát přemlouvat nenechal. A bylo zaděláno na pěkný malér! Jednak se ženské brzy nemohly snést. Když se to ale přecejen nějak urovnalo a Abramovi a Hagar se narodil syn Izmael, bylo to úplně mimo Boží plán. Ale Hospodin Abrama přes palubu nehodil. Znovu k němu promluvil a potvrdil mu, že jejich smlouva stále platí. Že se jemu a Saraj opravdu narodí syn. Ale teď bylo na Abramovi, aby pro smlouvu také něco udělal. Nejdříve přijali nová jména – Abraham a Sára. Poté měl Abraham na znamení smlouvy obřezat veškeré muže ve svém domě. A tentokrát neváhal. Přecejen ale čas plynul dál a Abraham se Sárou opět klesali na víře, že se jim skutečně může narodit syn. A jako posilu na poslední kousek cesty jim Hospodin seslal posly, kteří jim zvěstovali brzké narození syna Izáka. A Abrahám jim věřil, děkoval a hostil je. Sára je ale příliš vážně nebrala a Hospodin jí to také pěkně vyčetl. Pak Abrahamovi prozradil své plány ohledně hříšné Sodomy. Abraham se s ním dlouho přel a smlouval, aby město zachoval, kdyby v něm přecejen pár spravedlivých bylo. Krom Lota a jeho dcer tam ale opravdu žádní nebyli. Izák rostl a pomalu už byl čas na ženění. Abraham věděl, že v Kanaánském kraji by ale dobrou ženu pohledal. Rozhodně nechtěl dopustit, aby si vzal nějakou modlářku. Vypravil proto posla s důležitým úkolem vydat se zpět do Cháranu k Abrahamově rodině a přivést Izákovi ženu. A posel nesklamal! Zpět se vrátil i s Rebekou.

A jak to bylo dál? Na to už si musíme počkat až za rok.

Bylo to krásné, bylo toho tak akorát, zážitků máme alespoň do příštího tábora dost! Ale ještě to přecejen není úplně vše. Příště se uvidíme mnohem dříve než na dalším táboře. Nejpozději to bude na potáborovém setkání v neděli 11. září.

Ondy

Pokřiky

1. Vlci (Palda + Ondra)

Úplněk nám dává sílu,
máme v sebe velkou víru.
Zabékej ty ovce,
budeš chutnat sladce.
Jen jednou si zavyjem,
pak vás všechny pobijem.
My jsme jedna rodina
a vy jenom spodina.
Co jsme? Alfa smečka.
Tečka.

Wauuuuu

2. Medvědi (Anička + Eva + Kačka)

Jsme medvědí uličníci,
stanou se z nás válečníci.
Výcvikem se zocelíme,
v souboji vás porazíme.
Na suchu i na vodě,
všechno zvládnem v pohodě.
Do bitev se vrháme,
strach z vás prostě nemáme.
Brum, brum, brum,
zdar všem medvědům!

3. Žraloci (Sam + Nikča)

My jsme žraloci,
baby shark tutúdudutudu,
baby shark…..

Tak to asi jako ne!

My nejsme žádný padavky
jako támhle Volavky.
Skandských moří králové,
nejdravější tvorové.
Rudá krev až poteče,
nikdo z vás neuteče.
Valhala pak ukáže
kolik máte kuráže.
Rozdrásáme těla vaše,
výhra? Ta je jenom naše!