Historie tábořiště Vlčice

30. léta 20. století

Tábor pražské YMCA s kapacitou 155 míst v lesích u břehu Staňkovského rybníka v třeboňskémokrese byl vystavěn v roce 1931 s přídomkem Lesní a vodní reservace. Zaměřen byl především na vodní sporty, nalézala se zde ústřední správní budova, osm dřevěných domků a dvě loděnice s kanoemi, veslicemi a dokonce plachetnicí. O tom jak měli táborníci rádi Vlčici už dávno před námi, se dozvídáme z časopisů „Tep pražské Ymky“.

Chvála Vlčice ku poctě tohoto sličného okršlku země české od jednoho a téhož auktora sdělaná

Vlčice je, když se sejde mnoho velmi dobrých kamarádů a žijí ve vzorné shodě, holdujíce tělesné rekreaci a nezapomínajíce při tom blaha svých duší. A kde je? Je tam, co jsou nejhezčí a nejklidnější jihočeské lesy a kde je nejčistší voda s rybami, které se nesmí chytat. Při koupání, bohudík, nemůžete se nikomu zaplést do vlasu, případně s vodou spolknout udici. Ač v rovině jižních Čech, tábor má polohu velmi romantickou, neboť je ze tří stran obklopen vodou, ze čtvrté pak hvozdem. Chcete-li se tam dostat, proděláte postupně nemoc železniční, autobusovou a na konec mořskou. Z toho je nejhorší ta autobusová.
Abych nastínil alespoň matný a mlhavý obraz štěstí táborového života, uvedu několik vět různých autorů.

Pan sekretář v kanceláři: „Vlčice je nejideálněji položený tábor Pražské Ymky. Leží uprostřed lesů jindřichohradeckých, v kraji zvaném „Jihočeská Kanada“. Slouží k utužení starých přátelství, ku získání nových atd.
Old Vlčičan (nejvyšší táborová kasta.): „Co vám mám vykládat, jeďte si tam a uvidíte.“
Účastnice dámského období: „To je ohromný tábor. Ztratila jsem – přibyla jsem (nehodící se škrtněte) 2, 3, 4, atd. kila. Příště si vezmu místo bílých modré tepláky a večerní toalety nechám doma, ony to tam vůbec nenosí.“
Spořádaná rodinka. Otec: „Já jsem spokojen, žena je spokojena, kluk je tu jako doma. Není nad tu trochu pohybu, i to bříško jako by se scvrkávalo.“ Matka: „To se musí nechat, samí výteční a příjemní lidé, ani se mně nechce odtud.“ Kluk: „Jé, to je psina, tatínek taky hraje volej!“
Starej Tesař: „Takovej tábor se muší umět stavět. Až bude hotová ta rodinná chata, tak vosekám tu skákačku, ať mám pro zimu co dělat, a budeme to tu mít.“
Pro zajímavost uvádím téměř každodenní rozmluvu manželů Francových. Paní: „Františku, kde’s byl?“ Pán (hrál tajně volleyball): „Manšelka, já byl dělat smrslino.“ Paní: „Nelži, dostaneš jednu, marš, mejt nádobí!“
Čimík (táborový pes, čistá rasa): „Haf, haf!“ (Pochvalně.)
Prospekt, rovná se, pan sekretář.
S úctou JeDen a tentýž auktor
(Převzato z časopisu Tep pražské Ymky, 8, 1936, 6, s. 2.)

Nám patří Vlčice…

Byla a bude oblíbenou písničkou letního tábora na Vlčici. Zpívali ji všichni – hoši i dospělí a proto ji všichni znají a vědí, co jim říká. Ano, patří nám, a proto je třeba včas, a to znamená hned, se přihlásit! Proč tak brzy? Protože máme tolik dotazů a přihlášek, že se nám zdá, že je červen a že už v několika dnech bude tábor otevřen! Nejlepším doporučením pro Vlčici je osobní spokojenost a radost, kamarádství těch, kteří na Vlčici byli. Těch se zeptejte: Jaké je to na Vlčici?
F. M. Marek (Tep pražské Ymky, 10, 1938, 5–6 [únor–březen], s. 2.)

U nás, v Československé republice, je dobrá tradice táborů chlapeckých. Tábor Sázava má dnes jméno nejdokonalejšího tábora v Evropě vůbec. Méně jsme toho vykonali pro to, aby měl člověk dospělý tentýž stoprocentní styk s přírodou a aby mu při tom byla věnována nemenší péče než chlapcům nebo dívkám v táborech. Opravdu se v tomto směru udělalo málo. Můžeme být hrdi na to, že daleko největší část toho mála strhla na sebe Vlčice. Svým celým, takovým rodinným rázem, polohou, duchem, zařízením inklinuje Vlčice k dospělým. Spojujeme na Vlčici vymoženosti chlapeckých táborů s novými věcmi pro táborníky dospělé, máme a sbíráme nové zkušenosti, vymýšlíme stále něco, čím by se tábor stal ještě lepším a ještě krásnějším. A věřte, že je taková Vlčice věc, od které člověk se nemůže dobře odpoutat ani v zimě; jdete na veletrh, vidíte tam krásnou loď a hned si říkáte: to by bylo něco pro Vlčici. Vidíte pěknou hru a už byste ji chtěl mít na Vlčici. Samostatné táborové období rodin, které jsme loni na Vlčici zavedli, je vůbec prvním případem v historii evropského tábornictví. Zde tedy razíme jaksi novou cestu. A troufám si tvrdit, že tím razíme cestu i novému, jednoduššímu a zdravějšímu stylu života. Rekreujeme dokonalým stykem s přírodou. Nemáme k ní však onoho sentimentálního, kýčovitě romantického vztahu trampů – samotářů. Sdružujeme se i v té přírodě, nezapomínáme na své bratrské vztahy k lidem, stáváme se platnými a rovnocennými jednotkami táborového kolektiva – demokracie v malém. Jsme kolečkem, které ví, že se nesmí otáčet tak, aby rozdovádělo a uvedlo v nepořádek celé hodiny – nicméně jsme však kolečkem se svou vlastní osou a svým osobitým rozměrem a tvarem. Bojíte se ještě teď „organisovanosti“ na táboře?
L. Vojtěch (Převzato z časopisu Tep pražské Ymky 6, 1934, 7, s. 1–2.)

VLČICE JE VLČICE
Táborová píseň Hudba: B. Nikodém Slova: K. Kozel

1. Starý vodník u jezera, už za šera
když hasne den bílý,
okukuje situaci v reservaci,
poučuje víly:

2. Ať jsi starý nebo mladý, každý tady
najde po čem touží,
na sluníčku zapomene na chviličku
na vše, co ho souží:

Ref: Vlčice je Vlčice,
má ji každý rád,
tady slunce nejvíce
dovede tě hřát.

3. A když večer hvězdičky
nebem zaplanou,
táboráku písničky
vesele zní tmou.

4. Mějme život všichni rádi,
mládí ať se vydovádí,
jako dobří kamarádi
dovedem se smát…

Ref: Vlčice je Vlčice…
řeknu častokrát,
i kdybych byl v Africe,
sem se vrátím rád.

Materiály vlčického táborníka Jaroslava Límana

Nazvali jsme je Střípky historie Vlčice a zaslal nám je jeho vnuk Tomáš Líman – moc děkujeme.

Vlaječka z tohoto období. Nyní na ní přísahají noví čestní členové.

Několik odkazů na stránky ymkařského časopisu Protein

V poblikovaných článcích jsou obsaženy zmínky o táboře na Vlčici – kromě toho je tento časopis skvělým zdrojem informací o samotné Ymca.

http://www.protein.ymca.cz/view.php?cisloclanku=2006060612

http://www.protein.ymca.cz/view.php?cisloclanku=2007121102

http://www.protein.ymca.cz/view.php?cisloclanku=2016060004

Za války

Po Mnichovské dohodě byla Vlčice v roce 1938 přičleněna k Sudetům. Na dlouhých šest let tak přišla Ymca o své jediné jihočeské tábořiště. Během této doby vznikla zátočina mezi „nástupištěm“ a Helfštýnem. Zřejmě tam parkovali své vory Hitlerjungen. Při jedné hře na táboře jsem potkal cestou ke „skokánku“ jakéhosi sdělného domorodce. Ten jako kluk za války pozoroval německou mládež, jak na šífech vyráží do chobotu a prý se cvičili pro ponorkové loďstvo. Jestli je to skutečně tak se nám nepodařilo ověřit. Z následujících příspěvků do Tepu pražské Ymky ale dýchá nejistota a obavy o budoucnost Vlčice.

Dosud není definitivně rozhodnuto o osudu našeho nejkrásnějšího tábora. Starý Tesař a naši přátelé z Chlumu a ze Staňkova nám posílali střídavé dopisy, jednou radostné, že nám tábor zůstane, a zase jiné, že bude za hranicemi. Definitivní hranice měla být vedena od chaty paní Medy Valentové přes rybník a pak po jindřichohradecké okresní hranici. V tom případě by tábor zůstal na československé straně a v Německu by byla jen zadní část jezera a hluboké lesy směrem k Nové Bystřici. V prosinci se však do naší hlavní budovy v táboře nastěhovala německá hraniční stráž, která se hřeje a vaří v naší kuchyni. Hranice není v těch místech ještě definitivně vykolíkována a bude o ní rozhodnuto do jara. A tak visí nad Vlčicí otazník.
(Tep pražské Ymky, 11, 1939, 3 [15. ledna], s. 3.)

Náš tábor Vlčice zůstal po úpravě hranic Protektorátu Čech a Moravy na území Sudet. Povolení k táboření nám nebylo dáno.
(Tep pražské Ymky, 12, 1939, 1 [1. října], s. 2.)

Po 2. sv. válce

Po válce byla Vlčice navrácena vykradená a zdevastovaná. Pro přípravu nové táborové sezóny bylo tudíž třeba jednat rychle.. Po republice se rozletěly (výzvy) k materiální i pracovní pomoci. Do roku 1946 tak byl tábor v základu obnoven a znovu hostil například rodiny s dětmi, nebo (mezinárodní studentský tábor). Během následujících poválečných let se stále postupovalo v odstraňování (škod) způsobených válečnými událostmi. Kapacita tábora se ustálila na počtu 120 míst. Takové množství účastníků už vyžadovalo spoustu rádců. S těmi byla uzavírána („úmluva“) – jakási smlouva o provedení práce. (Dnes uzavíráme „smlouvu dobrovolníka“ a rádci se změnili na vedoucí- přestože radit umí všichni skvěle 🙂 ) O jejich vzdělání bylo postaráno na různými školeními a semináři. Přednášeli ti nejzkušenější. Kupříkladu vlčický ředitel Ladislav Kapucián měl v tomto roce na ( semináři táborových ředitelů) od 15.30 hod. zcela jistě působivou přednášku: Co žádám od vůdců chat. Připojen je i originální Láďův (podpis).
Často přicházely různé (dotazníky), kterým se daří vždy a všude. Tento byl určen pro přípravu reklamního prospektu. Možná podobného, jako je (tento). Díky jinému informačnímu dokumentu můžeme zas proniknout do tehdejší personální struktury tábora (personální strukturu tábora) v celé její košatosti. Na táborech byli táborníci seskupováni do jednotlivých běhů v poměrně úzkém věkovém rozpětí, limitovaném věkovou hranicí osmnácti let. Vlčice tvořila jedinou (výjimku). Na poli (výživy) pak bylo dosaženo podobných úspěchů, kterých dosahujeme i my- přírůstky na váze jsou zřejmě nezdolná tradice. Následující (dotazník) svědčí i o smělých investičních plánech pro příští sezónu- bohužel na motocykl stále ještě čekáme 🙂 Ostatně vybavenost tábora můžete posoudit sami v tomto (soupisu) majetku. Další strany jsou pod následujícími odkazy: str.2 str.3 str.4 str.5 str.6 str.7 Sice to žádný luxus na Vlčici nikdy nebyl, ale ta plachetnice by vážně bodla. Dá se říci, že o účast dětí na Vlčici vždy byl zájem, a to dokonce mezi (chemickými a hutními spolky) . Tato tradice bohužel zcela vymizela a kupříkladu dnes tu nemáme ani jediný 🙂

50. léta 20. století

Pro Ymca a zvlášť Vlčici nastaly opravdu zlé časy. Komunisti nepotřebovali, aby někdo dětem vštěpoval smysl pro právo a spravedlnost. Kultivoval etické a duchovní cítění, vypravoval příběhy Bible, vedl k cítění se slabšími a starosti o druhé. Sami se chtěli postavit na Boží místo a z lidí mít poslušné, nemyslící stádo. Tábory tak měly být propříště jen jako (odměna) pro poslušné. Tábořiště využívala (Ústřední pionýrská rada), jenž si ovšem ponechala za správce Josefa Firsta (zástupce Ladislava Kapuciána a pozdější ředitel Vlčice). V roce 1951 byla organizace YMCA s konečnou platností v tehdejším Československu zrušena. Vlčici měl převzít nejspíše (Státní ústav pro tělesnou výchovu a sport), či ČSM. Nakonec byl ale tábor vzhledem k blízkosti státních hranic s Rakouskem převzat pohraničními vojsky a na doporučení sovětských poradců byl v roce 1952 srovnán se zemí. Správa bývalého tábora přešla na Federální ministerstvo vnitra. Celé táborové vybavení a zařízení bylo pohraničním vojskem zlikvidováno a to i bohužel včetně plně vybavené loděnice.

60. léta 20. století

Stavební správa Federálního ministerstva vnitra si asi po 15 letech (kolem roku 1968) postupně postavila na demolovaných základech původních budov několik dřevěných rekreačních chat určených pro vybrané rodiny, které měly přístup až k samotné hranici. A právě zde začíná v zárodku prosvítat budoucnost Vlčice jako dávného tábořiště Ymky. Díky uzavření hraničního pásma se tak paradoxně ocitá Vlčice sama uprostřed neuvěřitelně zachovalé přírody, jejíž ochrana je později podepřena vyhlášením chráněné oblasti Třeboňsko.

90. léta 20. století a dále…

Po obnovení činnosti YMCA v roce 1990 byly chatky v letech 1991 a 1992 pronajímány v létě za symbolické nájemné Ymce. Federální ministr vnitra přispěl ke zmírnění křivd a s ohledem na chystanou reorganizaci a rozdělení státu uznal uvedený majetek za přebytečný . Dne 1.12.1992 ministr vnitra MUDr. Petr Čermák, CSc. vyslovil souhlas s bezúplatným převodem vlastnictví táborové základny na YMCA v ČR. Správy Vlčice pro pražskou Ymca se pak ujalo českobudějovické sdružení Ymca. To ji spravovalo až do ledna 2004, kdy byla správa tábořiště převedena na jindřichohradeckou Ymca. Pod jindřichohradeckou správou pak pokračovaly opravy budov a také se postavily jídelna a koupelna. Mimo táborovou sezónu se započalo s pronájmem tábořiště.

Na závěr pár obrázků