Vlčice II 2021

Milí přátelé,

je tomu právě týden od našeho návratu z tábora, a tak už jsme se snad všichni stačili dospat a znovu přivyknout na civilizaci. Vstřebat všechny zážitky jsme ale určitě ještě nestihli. Bylo jich zase tolik, že na to bude třeba pořádný čas. Pojďme si trochu připomenout, co že jsme to spolu vlastně zažili.

Letošní tábor začal ještě před tím, než jsme se stihli vydat na Vlčici. Již u autobusu jsme potkali jakéhosi čínského lékaře s tykvovou nádobou a taoistického mnicha na oslu též s tykví, který si říkal mistr Dýně. První chtěl vědět, jak se dostane do Poříčí a druhý mu nabídl, že ho tam dovede. A tak jsme se dozvěděli, že letos vlastně na žádnou Vlčici nejedeme, že jedeme do Poříčí. Cestovat autobusem s námi ale naši noví přátelé odmítli, tak jsme se prozatím rozloučili. Vyrazili jsme tedy do Poříčí a nastalo tradiční ubytování, dřevo, seznamovačky a nakonec i andělé. Také jsme se museli zaregistrovat u kapitána Siao, který nás podaroval táborovými symboly.

Hned druhý den ráno ale začalo drama. Cestou do hostince U Ledňáčka na snídaní jsme potkali opět lékaře a mistra Dýni, kteří se k nám přidali. Místo U Ledňáčka byla naše první zastávku u břehu, kde voda vyplavila mrtvolu pokladníka Taj-Mina. Místo již ohledával kapitán Siao a měl co dělat, aby odháněl nenasytného hostinského od Ledňáčka pana Weje, který prohlašoval, že ho Taj-Min okradl a jeho stříbrňáky mu patří. Ještě se u něj našla mapa s vyznačenou Desetimílovou vesnicí a kuličkové počítadlo, které používal ke své práci pokladníka. Opodál naříkala slečna Kapradina, protože Taj-Min pracoval právě u nich v hostinci a měla ho za dobrého člověka. Náš čínský lékař okamžitě poznal, že šlo o vraždu a Taj-Min byl dokonce mučen.

Zajímalo nás kdo je ten doktor, a proto jsme ho sledovali. Vyslechli jsme jeho rozhovor s kapitánem Siao při registraci a zjistili, že dokumenty na jméno doktor Liang Mou, které mu vystavil, jsou falešné. Ve skutečnosti se jednalo o vysokého císařského hodnostáře, takzvaného soudce, jménem Ti. Kapitán Siao jej nezapomněl požádat o pomoc s obhlédnutím situace v poříčí, kde se to prý hemží agenty gangů zvaných Rudá a Modrá Liga. Také jej požádal o vrácení Taj-Minova počítadla do hostince U Ledňáčka.

Vyčkávali jsme na svou další příležitost a ta také brzy přišla. Dvorní dáma třetí princezny z Vodního paláce, který se v Poříčí nacházel, paní Hortenzie si druhý den pro doktora Lianga poslala, protože ji trápila záducha. Sledovali jsme jej tedy cestou do paláce. Viděli, jak se setkal s vyslancem plukovníka Kanga, velitele palácových stráží, s vrchní správcem Wen Tungem i prvním eunuchem Lej Mangem. Až se nám z těch všech jmen motala hlava.

Nakonec jsme jej sledovali až do princezniných komnat, kde se setkal s paní Hortenzií, ale ukázalo se, že je to jen zástěrka. Především se s ním chtěla setkat sama třetí princezna a to ne jako s doktorem ale jako se soudcem Ti. Odkud znala jeho pravou identitu nám a evidentně i jemu bylo záhadou. Princezna jej požádala o pomoc s velmi delikátní záležitostí. Z palácové terasy ji byl odcizen drahocenný perlový náhrdelník, a i když dali prohledat celý palác, nikde se nenašel. Ona teď neví, komu vlastně může věřit, ale potřebuje jednat rychle, protože se brzy vrátí císař, který ji s ním dozajista bude chtít vidět. Soudce jí slíbil udělat vše, co bude v jeho silách.

Rozloučili se a na cestě z paláce jej doprovázel strážný, který se ale velmi brzy vytratil a pouze jej nasměroval do hustého lesa. Sledovali jsme soudce Ti cestou lesem, kde to evidentně moc neznal. Naštěstí pro něj se zničehonic objevil opět mistr Dýně a znovu mu nabídl svůj doprovod. Podivoval se, proč se toulá v hustém lese sám a beze zbraně. Tu si soudce uvědomil, že mu v paláci nevrátili jeho rodový meč. A brzy mu také chyběl, když jsme z dálky pozorovali, jak oba cestovatele přepadli nějací lapkové a vedli je s sebou do skladu hedvábí obchodníka pana Langa, který byl úplně na kraji Poříčí a vypadal opuštěný. Tušili jsme potíže. A taky na ně došlo. Ukázalo se, že těm lapkům nejde o peníze, ale jsou to najatí zabijáci a chtějí naši dvojici bez milosti odpravit. Ti svou kůži ale nechtěli dát zadarmo, a tak došlo k souboji. Vedli si překvapivě dobře. Mistr Dýně se ukázal jako znamenitý bojovník, přestože byl napůl chromý. Dopadlo by to s nimi ale přecejen špatně, kdybychom se do věci nevložili my. Opustili jsme svůj úkryt a ve správný moment zlosyny překvapili. Bylo dobojováno a hlavní padouch ze sebe ještě při posledním dechu stačil vypravit na naléhání, kdo jej poslal, jakési Cha.

Mistr Dýně se záhy rozloučil a s námi zůstal doktor Liang alias soudce Ti. Protože nám byl vděčný za svou záchranu, rozhodl se jít s pravdou ven. Vše nám vyložil a dokonce nás požádal o spolupráci při vyšetřování. Bylo to všechno pěkně zamotané a podezřelé, ale souhlasili jsme. A brzy jsme dostali první úkol. Bylo třeba tajně v noci kontrolovat, zda stráže skutečně hlídají na svých místech vstup do paláce. Žádnou díru v obraně jsme ale nenašli.

Druhý den jsme přepadení ohlásili kapitánu Siaovi a pak potkali hostinského Weje, jak třídí věci po své ženě, která mu prý utekla s jiným do Desetimílové vesnice, aby je zpeněžil. Byly to krásné kousky, až s podivem, že si je s sebou nevzala. Soudce se tam také domluvil se slečnou Kapradinou na projížďku lodí, kterou mu před tím slíbila. Odpoledne vyrazili a soudce se velmi zajímal zejména o pohled na terasy vodního paláce. Mohl se ovšem sám ujistit, že jsou velmi dobře hlídané. Ani po vodě se tedy zloděj nemohl dostat.

Museli jsme jednat rychle. Soudce se tedy uchýlil k ambicióznímu plánu. My jsme se nechali najmou na práci ve skladišti pana Langa, abychom mohli zakročit v případě nenadálé situace. Soudce se tam poté vydal na zdánlivě zdvořilostní návštěvu. Při té ale na Langa sehrál pěkné divadlo. Vydával se za člena Modré Ligy, protože tušil, že Lang je členem Rudé. Hrozil, že s příměřím je konec, pokud zde v Poříčí na neutrální území nepojedou oba gangy fifty fifty. Šikovně volenými slovy se mu podařilo z Langa vylákat vše, co potřeboval. Přiznal, že Taj-Mina najal na krádež náhrdelníku a on samotný na to byl najat panem Chao. To jméno znělo jako toho, který si objednal soudcovo přepadení. Pana Chao bylo ještě třeba odhalit. Nechali jsme tedy zatím pana Langa nic netušícího.

A také se stalo, na co jsme čekali. Pan Chao napsal panu Langovi dopis, že se s ním chce sejít. Ten od toho chtěl nejdříve dát ruce pryč, ale soudce alias doktor Liang jej přesvědčil. Večer, když mělo dojít ke schůzce, Lang za sebe poslal pouze svého účetního. Na smluvenou schůzku ale stále nikdo nešel, až už to bylo podezřelé. Účetní zpanikařil a dal se na útěk a my věděli, že jsme byli napáleni. Chytili jsme prchajícího účetního a chvátali do hostince za panem Langem. Bohužel jsme ale přišli pozdě. Někdo jej mezitím vyhodil z okna jeho apartmánu a my už tak našli jen jeho tělo.

Při první schůzce Langův účetní ve skladišti soudci vypověděl o tajné stezce, kterou se Taj-Min do paláce dostal. Bylo tedy ještě třeba prověřit tu. Vydali jsme se podle zapsaných instrukcí a skutečně jsme se dokázali nepozorovaně dostat až do paláce. Ještě než jsme ale zamířili k princezniným terasám, narazili jsme na kobku, ve které byla uvězněna paní Hortenzie. Vypověděla nám o palácových intrikách, kdy se ji někdo pokouší odstranit, a my věděli, že i princezna může být v nebezpečí. Nitky jednotlivých případů se začínaly spojovat a my tušili, že vedou někam vysoko do paláce.

Zbývalo prověřit ještě jednu věc. Ti nejstarší byli v noci vysláni na výzvědnou misi do Desetimílové vesnice, aby zjistili vše, co bude vědět paní Wej. Zjistili ovšem, že paní Wej do Desetimílové vesnice nikdy nedorazila. Soudci bylo teď už všechno jasné a mohl veřejně odhalit svou skutečnou identitu a nařídit kapitánu Siao vyvěsit císařskou standardu. Druhý den nás čekal soud.

Dostavil plukovník Kang i vrchní správce Wen Tung a také my všichni. Soudce ale začal malou odbočkou a odvedl nás do hostince u Ledňáčka, kde odhalil mrtvolu paní Wej a dal zatknout pana Weje. Vysvětlil nám všechny souvislosti. Taj-Mina zamilovaného do paní Wej, který se namočil do hazardu u pana Langa, pak se nechal najmout na krádež, lup ale chytře ukryl, a jeho mučitelé byli příliš rychlí, než aby z něj stihli dostat jeho skrýš. Nechal si do soudní síně přinést Taj-Minův stolek, horký čaj a misku. Ze stolku vyndal vrácené počítadlo, přeřízl provázek a kuličky nasypal do horkého čaje.

Mezitím se k soudu dostavil první eunuch s paní Hortenzií a dokonce samotnou třetí princeznou. Soudce odhalil plukovníku Kangovi chybu v palácové obraně, díky které se tajnou stezkou Taj-Min dostal až k náhrdelníku. Proto spolu zalistovali v knize rozkazů, aby nalezli, co se v den ztráty dělo. Připomněli si, že došlo k požáru sýpky, kam sám plukovník poslal hasit polovinu palácových stráží. Dalším rozkazem byli ovšem na hašení povoláni všichni. Bez plukovníkova vědomí jej vydal první eunuch. Bylo tedy zřejmé, kdo měl zájem na odcizení vzácného náhrdelníku.

Vtom eunuch vytasil nůž a popadl slečnu Kapradinu pod krkem. Pomalu s ní ustupoval pryč ze soudní síně. Všichni jsme jej klidnili, aby se snad slečně Kapradině něco nestalo. Na poslední chvíli se mu vysmekla a on začal utíkat. Daleko ale neutekl a my měli brzy na lavici obžalovaných hlavního strůjce celého činu. Vyšlo najevo, že chtěl takto překazit svatbu princezny s plukovníkem Kangem, aby ji měl stále v paláci jen pro sebe. Zbývalo už jen vrátit princeznin náhrdelník.

Soudce ponořil ruku do přineseného čaje a místo hliněných kuliček počítadla začal vytahovat perly. Záhada Taj-Minovi skrýše byla vyřešena. Náhrdelník jsme vrátili a princezna celá šťastná spolu s plukovníkem Kangem nás za to pozvali na svůj zásnubní bál. Pak už se zbývalo jen rozloučit se soudcem Ti a samozřejmě i s mistrem Dýní.

Krom staré Číny jsme ještě prožívali jiná dobrodružství. Byli jsme svědky samotného stvoření světa i člověka. Viděli jsme, jak mu bylo samotnému smutno, a tak mu Hospodin stvořil družku. Vše jim dovolil, jen ovoce ze stromu poznání jíst nesměli. Ale to by v tom byl had, aby to taky nezkusili. Za trest byli z rajské zahrady vyhnáni. Pak měli dva syny, Kaina a Ábela. Ti jedno dne obětovali Hospodinu a ten si Abelovu obět oblíbil. Kaina to dopálilo a záviděl, až bratra zabil. Hospodin se rozhněval a zlořečil jej. Vloženým znamením však zabránil mstě. Lidé se na Zemi rozmnožili a kazili se den ode dne víc a víc. Hospodin už se na to nemohl dívat, a tak se rozhodl je smést z povrchu velkou vodou. Přecejen byl ale ještě mezi lidmi jeden spravedlivý, Noe. Hospodin mu nařídil postavit Archu a naložit pár od všeho živého a dost zásob pro svou rodinu i vše na palubě. Bouře zuřila mnoho dní a vody vše spláchly, jen Noe se svou družinou se bezpečně plavili. Když voda opadla, vystoupili z Archy, obětovali a radovali se. Hospodin s nimi uzavřel smlouvu. Nakonec se nám i spravedlivý Noe trochu vybarvil, když ochutnával první sklizeň vína. Jeho syn Cham jej našel ležet ve stanu a hned to běžel vytroubit bratrům. Ti se ale zachovali správně a o otce se šetrně postarali.

Teď už zbývá jen zvolat Vlčici II 2021 třikrát hurá a těšit se na potáborové setkání (v neděli 12. září)!

Souky

Pokřiky

1. Řád zelené sojovky (Palda + Nikča)

Můžeme sníst tuny sushi,
stejně nám to pořád sluší.
Zapište si za své uši,
vaši prohru někdo tuší.
Až vás všechny rozbijem,
čajem na to připijem.
Kdo vyhraje bojovky?
Řád zelené sojovky

2. žádný název = bezejmenní (Sam + Méďa)

Jak se vlastně budeme jmenovat?
Máte nějaké nápady?
Medvídci, včely, slepice, bojovníci, Noemova archa, spasitelé, dinosauři … (děti vykřikují náhodné názvy)
Na jménu se neshodneme,
ale i tak vyhrajeme!

3. Vlčí máky (Anička + Ondra)

My nejsme žádný růže,
stáhneme vás z kůže.
Máme černou dušičku,
zlámeme vám nožičku.
Hrát si s námi není radno,
všechno rozluštíme snadno.
Porazit nás nejde lehko,
máme srdce z rubínu.
Omámíme vás jak droga
a doběhnem si pro výhru.
A kdo teda jsme?
VLČÍ MÁKY

4. Koťátka z ráje (Eva + Oskar/Hanka)

Tak koťátka, jdeme na to?
Jsme odvážná koťátka,
nejsme žádná párátka.
Máme hebkou srst,
ukousnem vám prst.
Jestli se nás nebojíte
tak děláte chybu,
rozdrápem vás sežereme
jako mrvou rybu.
Vyceníme na vás zuby,
nesmrdí nám při tom z huby.
Roztomilá avšak lstivá,
na všechno vždy připravená.
Potopy se nebojíme
a nad všemi zvítězíme.
Jsme koťátka z ráje…
A VY JDĚTE DO HÁJE!