Je tomu akorát týden, co jsme se vrátili domů z tábora, a tak už jsme jistě opět všichni odpočatí a znovu zdraví a v plné síle. Vskutku měli letos mnozí z nás nějaký ten táborový den pokažený teplotou či nevolností, ale věru všichni zápasili statečně. Někteří soutěživější se dokonce předháněli, kdo víc a ve vyšších teplotách. Přes všechny útrapy jsme ale opět prožili nezapomenutelný čas. Pojďme společně zavzpomínat.

Na začátku tábora jsme si vyprávěli o Rút, cestovali s Noemi a její rodinou a viděli, jak to spolu holky měly těžké, když zůstaly samy. O něco déle nás provázel příběh o Samuelovi. Sotva trochu povyrostl, šup šup do chrámu, ale že to byl kluk šikovný a spravedlivý, Hospodin si jej oblíbil. Na Izrael tehdy dolehly těžké rány, dokonce archu úmluvy jim Pelištejci odnesli, ale příliš se z ní neradovali. Ještě rádi ji vrátili a zase se blýskalo na časy.

Mezi tím se nám ovšem městečko Vlčice ponořilo do víru mafiánských šarvátek, nekalých kšeftů, úplatků a kamaráčoftů. Jako první nás o všem informovala novinářka Verona. Za záhadných okolností byl zabit starosta, který chtěl podobným praktikám pěkně zatopit. O slovo se hned přihlásily nejvlivnější městské rodiny, Al Capuleti a El Montegové, a byly volby. Za zvláštních okolností ovšem zmizel kandidát Ámosíno i s městskými penězi a bednou nanuků a tak se stal novým starostou Jonito Al Capulet a začalo být dusno. Otcové obou rodů Padre i Capo si šli nemilosrdně po krku. Ve městě se zatím děly zvláštní věci, byla prodána radnice i se zlatým dolem a vykradena banka, zatímco strážníci naháněli pašeráky. Pašerácká stezka ale byla také poslední kapkou do kalicha rodového sváru. Definitivně pak přetekl, když Al Capuleti zavřeli pro El Montegy svou restauraci a vypadalo to, že zůstanou o hladu. To už Capo nevydržel a Padreho i s celou rodinou vyzval na mafiánský souboj. Bitka byla skutečně zuřivá, oba tábory na sebe střílely nekončící salvy, až muselo nakonec vše rozehnat četnictvo. Vyzyvatel ovšem zůstal po boji bezvládně ležet a byl mu konec. Večer nás čekal vskutku dojemný žeh.

To už se ale naštěstí slova chopila mladší generace a chladila rozjitřené emoce. Padreho dceři Julii a Capovu synu Romeovi se nakonec podařilo oba rody smířit. A nezůstalo jen u toho! Druhý den byla veliká svatba a po svatbě ještě větší veselka. Jen co jsme se však ráno probudili, bylo pravé pozdvižení. Ámosíno se našel a byl zastřelený. Inspektor Beam se nestačil divit, když mu za chvilku ještě anynom oznámil, že u Romea je zbraň. Tušili jsme nějakou boudu, ale starosta se již stačil jmenovat soudcem a tak byl Romeo rychle za mříží. Zvláštním dekretem pak ještě získal Padre všechen majetek odsouzeného, k tomu měl pod sebou Jonito celé četnictvo. Situace byla zoufalá. Julie byla zoufalá také a prosila nás o pomoc. Do vyšetřování se vložil detektiv Daniel’s a s pomocí celého tábora se podařilo všemu přijít na kloub. Už jsme věděli, že za vším stojí Padre!

Ve městě už bychom ale těžko hledali spravedlnost, museli jsme to hnát výš, až k samotnému guvernérovi. Nebylo snadné jej nalézt, ale nakonec souhlasil, že přijede vše osobně prověřit. Druhý den jsme se chystali předložit kompletní důkazy a Padreho usvědčit. Přes noc ale někdo přepadl hlídku a všechno bylo zničené! Přijede guvernér a my nemáme nic… Když v tom křik, kuchařka objevila zabitou novinářku! Ale tentokrát udělal Padre chybu a my měli znovu v ruce pevné důkazy a guvernéra mezi sebou. Zbývalo jen najít pachatele. Vypukl hon a nakonec se přecejen Jonito s Padrem ukázali. Snažili se ujet na lodi do Rakouska, ale to jim nevyšlo. Konec byl přecejenom šťastný. Viníky jsme předali spravedlnosti, vysvobodili Romea a objevili dokonce i Padreho nakradený poklad a tam…bednu nanuků!

A tak nám uplynulo dvanáct dní tábora, ani nevíme jak. Už jsme zase seděli v autobuse, zpívali a potili se v tom krásném letním parnu. Pak naposledy pokřiky, hymnu, třikrát hurá a hurá domů! Ale brzy se zase setkáme. 13.8. na tradičním potáborovém setkání AHOJ!

Invalid Displayed Gallery