Ahojky

Někteří naši vedoucí, konkrétně Káťa, Pája, Blanka, Jonáš a já, se o víkendu 20-22.5 zúčastnili, aspoň pro mne, prazvláštního zážitkového školení. Bohužel, jak to tak všichni někdy míváme, se začátek neobešel bez komplikací. Skupina A (což je samozřejmě čistě formální označení) utrpěla během cesty drobnou závadu na spojkovém zařízení, která ovšem nadobro vyřadila z funkce jejich povoz. Chvála Pánu, že se hned na sousedící zahrádce našly ochotné ruce a i jiné části mechanikovy, které onu neblahou závadu do druhého dne odstranily.

Školení samo, jak jsem již nastínil, se v ničem nepodobalo školením, kterými jsem prošel, zvláště proto, že při něm nešlo o biflování dat, ale o to, zkusit si na vlastní kůži, co různé hry rozvíjejí. Co v nás probouzí, mnohdy překvapivého a dlouho zasunutého. Nebudu vůbec nic prozrazovat, abych případné budoucí účastníky nepřipravil o moment překvapení, ale ačkoli jsem již za sedmnáct let nějaké zkušenosti nasbíral (někdy dost těžce), byl jsem překvapen kolik nového a hlavně zajímavého mi to dalo. Už jen ten fakt, že jsem to nebyl já, kdo zas něco připravoval, mě naplňoval osvobozujícím a blaženým pocitem 🙂 S klidným svědomím a neklidnou myslí po tak intenzivních zážitcích, chci toto setkání všem moc a moc doporučit, doufaje současně, že to není ročník poslední.

Na konci společně stráveného času to již zaznělo, ale nemohu jinak, než znovu poděkovat Báře Čaškové, za skvělý nápad. Zejména však Čášovi s lektorkou Janou, kteří celou akci pečlivě připravili. Svou otevřeností, tím, že si nás hodně „pustili k tělu“ taky hodně riskovali, ale myslím, že se to vyplatilo. Takto křtěné přátelství je totiž něco jiného, než když kliknete na tlačítko             PŘIDAT…