Je za námi další ročník Vlčice, kdy jsme si možná více než jindy uvědomovali, že nad námi bdí někdo větší než frontální systémy vznikající nad Atlantikem. Ačkoli totiž počítačové modely předpovídaly časté srážky, nikdy nám nepršelo v částech programu, který nešel odsunout, nebo nahradit mokrou variantou. Doslova dech nám pak vyrazily snímky z družice, na kterých se mohutná srážková oblačnost stáčela kolem Vlčice, kde ani nekáplo 🙂
Že se Boží moc projevuje v naší slabosti, jsme si zase mohli uvědomit na příběhu Josefa, kterého povedení bratříčkové prodali do Egypta, aby se tam stal Božím působením správcem celé země a v době neúrody zachránil před hladem nejen Egypťany, ale i svou rodinu. Mistrně vykreslené scény, kdy Josef zkouší bratry, aby si uvědomili vinu, ústící do podivuhodného smíření, se pak staly vděčným námětem pro naše scénky k ducháči. Tentokrát se jich účastnily i děcka, byť ve vedlejších rolích, a nutno říci, že jim fousy a paruky typu „kromaňonec“ opravdu sekly. Jenom těch koupaček jsme moc neužili, voda i vzduch totiž neposkytovaly kýžený tepelný komfort, ačkoli při ranní „mokré“ rozcvičce se to otužilci jen hemžilo.
Bojovka s názvem „Soumrak kouzelníků“ byla myslím podařená, i když nám ty chemické (kouzelnické) reakce nevycházely podle představ, protože jsme nějak nebyli schopni zopakovat úspěšné pokusy při jejich nacvičování. No aspoň jsme před chemií získali, na chvíli ztracený, respekt 🙂 Na druhou stranu jsme upadli v podezření, že snad ovládáme i počasí, to když se na nás snesl hněv čaroděje Nargona v podobě fakt strašné bouře. Zrovna jsme odváželi na lodích od Marů jeden ze tří magických Palandírů. Zastihla nás během několika vteřin a vítr byl tak silný, že se nedalo dojet ani ke břehu. Tři lodě se cvakly, všichni jsme byli mokří, ale nedali jsme se. Kdo nedojel, doplaval a ráno lemovaly břeh vyvržené kánoe, pro raft jsme museli až na druhý břeh. Inu jasná ukázka moci jediného Palandíru v nepravých rukou. Vydali jsme se proto na výletě za Válečníky z Nordiky, kteří vlastnili také jeden, ale přišli jsme pozdě. Nargon nás předběhl, všechny pobil a získal tak druhý Palandír. Nyní jsme mu stali v cestě k absolutní moci již jen my a střet se stal nevyhnutelným. Následná bitva se ale díky naší léčce obrátila ve vítězství, které jsme oslavili Báječným bálem v maskách, s parádním ohňostrojem na závěr.
Opět se plnili Vlčci všeho možného a jako nejúspěšnější sběrač se předvedla Ivča Tošerová, která nasbírala pěkných 14 kousků. Získala tak spolu s dalšími třemi nejen právo na zapálení slavnostního, závěrečného, táborového ohně, ale i netrpělivě očekávané „Velké kulové“, což byla placka s logem tábora. Stejné Velké kulové obdrželi i nejlépe hodnocené pokoje v bodování úklidu, i když si nejlepší horní pokoj holek oproti loňsku pohoršil o celé dva body! Vlček mrštnosti byl letos vystavěn tak záludně, že byl pro některé táborníky, včetně mne, prakticky nedokončitelný. Na závěr se totiž muselo prolézt rozsochou dvou borovic. Jenže ta mezera byla tak strašně úzká, že jsem tam těžce uvízl, a nepomáhalo ani maximální zatažení OTP (význam zkratky vysvětlím na přímý dotaz).
Ve „vétéháčku“ probíhala nelítostná bitva, kdy se pořadí neustále měnilo, a o dramatické chvíle nebyla nouze. Třeba jako když na nástupišti hořel oheň, kolem kterého poskakovali vyděšení vedoucí. Kluci to posměšně komentovali, ale jen do chvíle, než na příjezdové cestě spustila siréna a na všechny strany nás rozehnala červená Ávie, dobrovolných hasičů z Novosedel. Požár byl vmžiku zlikvidován. Pak nám ukázali i požární útok, v jehož čele se hnala s proudnicí naše Eliška. Hrdinně zasedla zmítající se hadici a kropila, až z borovic šišky lítaly. Utrpěla jenom Peťa, která běžela s hadicí, kterou jí chlapi vzápětí podtrhli nohy. Opět jsme hojně zpívali a v reakci na stále stejné písně zařazovali i nové kousky, které bude ještě třeba ozpívat, aby se dostaly pod kůži.
Při Slavnosti patnáctek ale nastaly i smutné okamžiky, to když se s námi pro přestárlost loučili Tomáš s Bárou. Ta mimochodem může i za přívlastek „Starobylý“ v mé přezdívce, jezdí s námi už děsně dlouho a vůbec je to skvělá holka do nepohody.
Dalo by se psát ještě hodně dlouho, ale je třeba nechat taky něco na vzpomínání u táborového ohně, takže zakončím tradičním: Vlčici II 2012 třikrát … 🙂
Družstva
1. G.U.C.
(Jonáš, Anča), modří
Jak Vám stříkne do očí,
potom s Váma zatočí.
A ten, kdo se lekne,
s tím to hnedka sekne.
G.U.C.!!! (geneticky upravný citron)
2. Chilli
(Nikča, Evča), červení
Chilli to je ostrý,
zláme Vaše kosti. PÁLÍ 1krát
Naše chilli družstvo,
je nejlepší mužstvo. PÁLÍ 2krát
Naše rychlé nohy,
porazí Vás v boji. PÁLÍ 3krát
My jsme ostrý lidičky,
jako chilli papričky. OSTRÝTO
3. Kaktusáci
(Palda, Pája), zelení
Na suchu i ve vodě,
vydržíme v pohodě.
Všechny hravě porazíme,
a nic při tom nezkazíme.
My jsme totiž Kaktusáci,
zvládnem vždycky všechnu práci.
PÍCHY PÍCH
4. O.K.
(Vendy, Peťa), žlutí
Kluci: Křehotinky obludné,
ty jsou velmi pěkné.
Holky: Křehoťákům mezi námi,
těm to také sekne.
Všichni: K.O., O.K.
Vybrané fotky
