Tak takhle hustou sobotu jsem už dlouho neměl, přičemž tou „hustou“ nemyslím jen dnes běžně používanou průpovídku, ale skutečné nahloučení ymkařských akcí.

Posuďte sami:
Je sobota 25.4 2009. V 8.30 se schází skupinka ymkařů v podzemních prostorách Centrálního úložiště táborového odpadu, jinak řečeno v Ymca – sklepě. Kvůli nutným opravám sanačních omítek byl před časem veškerý materiál vystěhován do vedlejší místnosti. Nyní tedy nastal čas jej navrátit do původních prostor. Šlo to jako na drátkách a brzy byla ta ohromná hromada zase na svém místě. Divili jsme se, kolik ho za těch pár let přibylo, a to hlavně zásluhou Jardova tábora ROSOMÁK, který se pořízením obrovských vojenských beden nebývale rozHojnil. My, z Vlčice II, jsme se rozhodli tu naší téměř stejně velkou hromadu řádně provětrat a nepotřebných uloženek se nemilosrdně zbavit. To už se ale hodiny na radnici blížily k desáté, a tak jsme se přesunuli do sborové místnosti evangelického kostela, kde jsme se připojili k ostatním účastníkům letošního školení zaměřeného tentokrát na Zásady první pomoci. Přednášely nám tři sympatické slečny, na kterých bylo vidět, že mají problematiku zmáknutou, a mohly by o tom mluvit celý den.

• Poznatek č.1 Zase se změnily poměry vdechů k nepřímé masáži srdce = současný stav 2:30, garantuji vám, že to vydržíte tak 10 minut – ověřeno na Andule 🙂
• Poznatek č.2 Posloupnost kroků se nedá zapamatovat
• Poznatek č.3 Dvě hodiny jsou na první pomoc málo

Měli jsme končit ve 12.00, jenže se to sklouzlo téměř do 13hod. Nebýt Hanky, která jela autem napřed do „picáče“, kde byl zabukovaný stůl, asi bychom byli hlady. Už se totiž chystali zrušit rezervaci. To se ovšem týkalo pouze týmu Vlčice II, neboť od 14.00 byla naplánována další táborová schůzka. Veškeré pizzy i těstoviny byly připraveny včas a tak jsme se přesně v 14.03 shlukli před brankou našeho Mateřského centra KLÍČEK. Všichni hýřili optimismem, vtipkovali, já šáhnul do kapsy pro klíče, vytáhl je a v tu chvíli na mě šáhla smrt! Držel jsem v dlani klíče od svýho sklepa – já trubka, šáhnul jsem doma vedle! Provázen nespokojeným mručením jsem nasedl do auta a po 15 minutách již otevřel všechny dveře, které se mi postavily do cesty.

Samotná schůzka měla hlavně vyřešit výběr dětí z předběžných přihlášek, což se skutečně podařilo. Míša dostala za úkol tento týden veškeré dokumenty nakopírovat, zalepit do obálek a těm, kterým je nemůžeme předat osobně, je poslat poštou. Docela nás překvapilo, že se po jednom ročníku zase dostáváme do přetlaku dětí. Jestli to takhle půjde dál, budeme muset znovu Vlčici dělit. Pak už to ale bude vypadat jak film na pokračování: Vlčice I, II, III, IV……………. 🙂

Řešili jsme symboly – ty dostala na starost Eliška. Hymnu – je vybraná a Hanka s Peťou jí z not nastudují a naučí jí „hluščí“ zbytek týmu. Výlet – máme představu, ale musíme se tam na kolech podívat. Bojovka – zbývá jen ta část pro výlet. Dále spousta věcí, které se musí vyrobit, zařídit a sehnat. Naplánoval se termín úklidu kanclu, jak jsem již předeslal v úvodu „reportáže“. V takhle početné sestavě jsme se sešli asi poprvé a myslím, že nám spolu bylo dobře. Je to příslib dobře fungujících vztahů na táboře. Příští schůzka se uskuteční 23.5 na zahradě u Míši. Budeme hrát písničky ze Svítáku, aby se je kytaristi Helča s Paldou naučili pro případ mé tradiční hlasové indispozice.

Ovšem každému zde musí být jasné, že tu nejdůležitější část přípravy netvoří zpěv, ale………………………..GRILOVÁNÍ a konzumace různých dobrot, které bude tuto akci provázet. V této souvislosti očekávám rekordní účast – přeci jen na žvanec se dá vedoucí nalákat nejspolehlivěji 🙂